„Ty vedeš dobrý život, Lobsangu, proto se nemáš čeho bát — a tak se neboj ničeho! Ale jsou takoví, kteří páchají zločiny a druhým činí bezpráví, a ty, když jsou sami, svědomí tuze trápí. Tvorové nižšího astrálu se živí strachem, jsou napájeni těmi, jež trápí svědomí. Lidé vytvářejí zlo myšlenkami. Možná že se někdy v budoucnu ocitneš v prastarých katedrálách nebo chrámech, které už stojí celá staletí, jako náš Džókchang. Ve zdech těchto budov ucítíš dobro, jež se zde soustřeďuje. Ale když pak náhle navštívíš velice staré vězení, kde se odehrála spousta utrpení a pronásledování, budeš mít pocit úplně opačný. Z toho plyne, že obyvatelé domů utvářejí myšlenkové formy, které se vtisknou do jejich stěn...”
“Každá larva má tak dlouhý život, jak dlouho a intenzivně ji její tvůrce podporuje a oživuje. Astrální larva je udržována při životě naším opakovaným vysíláním konkrétní negativní (nepravé) myšlenky a neustále tak roste, zvětšuje se. Obzvláště se larvám daří, pokud jsou naše myšlenky podpořeny, umocněny emočními pohnutkami. Z pocitové oblasti tvůrce se do života larvy začínají postupně indukovat detaily z tvůrcova přemýšlení a larva tak dostává své vlastní poslání.”
Ľudstvo sa už oddávna snaží neúspešne riešiť svoje vnútorné – duševné problémy. Vo všetkých dávnych i nedávnych civilizáciách, včítane prírodných národov, tomu tak bolo, a pretože sa im nepodarilo dôsledne vyriešiť tento problém, preto doposiaľ aj dnešné ľudstvo na planéte Zem má túto záležitosť k riešeniu. Niektorým ľuďom sa v minulosti darilo žiť v pozitívnom stave, a tým obtiaže s duševnými problémami mali vyriešené už tu na Zemi, a mohli sa tak po svojom terajšom živote presunúť do Nebeských spoločností.
“Proč jsem se rozhodla napsat tuto knihu? Nakonec, ne proto, že bych se považovala za někoho speciálního nebo výjimečného. Jen se mi poštěstilo žít jasný a velmi neobvyklý život, a jestliže tato kniha někomu pomůže v našem krásném, ale velmi krutém světě necítit se osaměle, znamená to, že nebyla napsána zbytečně.”
Otázka č. 25: Čo si myslíš o regresnej terapii? Okolo mňa ju už viacerí absolvovali, ale mne sa do toho príliš nechce. Niečo ma drží späť...
Asi každý by ti ako prvé povedal: „Keď máš obavy, nechoď do toho.“ Ale ja ťa takto odhovárať nebudem. Pozrime sa najprv podrobnejšie, čo vlastne ten regres je...
P. S. Mluvili jsme se Světlanou i o poslední kapitole jejího prvního svazku „Odhalení“, ve které zakončila příběh o Izidoře. Bohužel, Světlana neměla čas tuto kapitolu napsat, ale já předám všem čtenářům této knihy konečné črty osudu této úžasné ženy svými slovy. Takže prosím, neposuzujte mě přísně, nemohu psát jako Světlana...
Nikolaj Levašov
13. ledna 2011
