“Pri hľadaní neznámeho…”
Madam H.P. Blavatská (1831-1890)
Gary Lachman je jedným z najinteligentnejších a najplodnejších svetových autorov píšúcich o okultných vedách súčasnosti. Začínal v 70-tych rokoch 20. storočia na rockovej scéne v New Yorku ako jeden z pôvodných členov priekopníckej kapely Novej vlny – Blondie. V roku 1996 sa presťahoval do Londýna, kde sa začal venovať písaniu na plný úväzok, prispievajúc do publikácií, ako sú Fortean Times, The Guardian, a The Times Literary Supplement.
Libor Čermák | Člověk už postavil hodně mohutných staveb na naší planetě. Pyramidy, velkou čínskou zeď, incké pevnosti, mrakodrapy a další. Ovšem vůbec ta největší umělá stavba, pochází od někoho jiného. Jestliže je člověk tou nejinteligentnější formou na světě, jak je ale možné, že co do rozlehlosti umělých staveb se nechal zahanbit úplně jiným živočichem? To protože tento živočich dokázal vytvořit takové umělé stavby, že jsou dokonce vidět z Měsíce! Zatímco jeho šířka je „jen“ nějakých 150 kilometrů, tak na délku měří víc než dva tisíce kilometrů. Zajímavé je, že doslova kopíruje severovýchodní břeh Austrálie.
Libor Čermák | V indických eposech se velice často vyskytují tajuplné létající objekty, známé pod označením „vimana“. Zatímco původ slavné Vimaniky šastry, knihy o prastarém indickém letectví, je sporný (byla nejprve předáváná ústně a sepsána až asi před sto lety), můžeme zde i jinak narazit na celý panteon viman. A nejen jich. Podobný spis, jako Vimanika Šastra je i Sútradhára z 12. století, kde se také nalézají návody na konstrukci létajících viman. Popisuje se zde například, že trup musí být sestaven z lehkého kovu, motor by stroj prý měl mít na rtuť. A podle onoho návodu lze prý vystavět různě velké vimany.
Libor Čermák | O tom, že v biblických dobách se nalézají věci, které by se daly přirovnat k moderním případům pozorování UFO, se zmiňuje hodně badatelů. Pokusil jsem se vypsat deset takových případů. Ve Zjevení Janově se píše: „A strhla se bitva na nebi, Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili. A nebylo již pro ně místa na v nebi. A velký drak, ten dávný had zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a sním i jeho andělé“. Že by pradávná letecká bitva?
Veľkonočná oblievačka je zvyk prastarý. Nie je prejavom nadradenosť mužov nad ženami, ako sa niektorí mylne domnievajú. Veď na Turíce (máje) pre zmenu gazdiné oblievali mládencov, čo roznášali máje. A to tiež nebol prejav nadradenosti. Podobne, ako aj oblievanie prvého oráča a pluhu. Voda je v pôvodnom duchovne znakom novej sily, očisty a znovuzrodenia, ktoré má nastať po úmornej zime. Živel vody prenáša svoje čarovné vlastnosti na devy a ženy.
Voda je zázračná látka, ale my k ní většinou přistupujeme jako k té nejobyčejnější věci. Když pominu její zcela zvláštní fyzikální a chemické vlastnosti, které ani ještě všechny nebyly zcela objasněny, tak její všemi uznávanou nejzázračnější vlastností je to, že je nositelkou života. Skoro by se dalo říct, že zde na Zemi je to život sám. Do budoucna může být i vzácná, dokonce jsou předpovědi, že příští války nebudou o ropu, ale o vodu.
Libor Čermák | Když jsem si přečetl o pradávných indických avatárech, nemůžu si pomoci, ale vypadá to, že už tehdy někdo znal historii živočichů na naší planetě. Ne, tentokrát Vás nechci zavést na měsíc Pandoru ze známého filmu. Tentokrát vás chci zavést do Indie. Právě odtud pochází onen výraz „avatár“, který si vypůjčili i autoři onoho filmového díla. Slovo „avatár“ pochází ze sanskrtu, onoho jazyka, o kterém se domnívám, že z něj vyšly všechny indoevropské jazyky.
Určite ste ich čítali. Články kolujú po nete a ľudia o nich hovoria, pretože sú také aké sú. Jedinečné. Väčšinou sa venujú témam, o ktorých ostatní nepíšu, alebo poukazujú na niečo nové. Zabudnite na rôzne klišé o témach, o ktorých už aj tak dávno všetko viete. Pripravte sa na dobrodružstvo iného uhla pohľadu. A hlavne, záver si musíte urobiť sami...
Úvodem žertovně - domorodé ženy ceněním svých zubů ocenily, že někteří vypočítaví cizinci jim darovali zrcátka, případně i pozornost. To jim potom jejich muži spočítali, s čímž indiánky nepočítaly – dostat nepočítaných.
Zaoberá sa predovšetkým popularizáciou vedy a techniky, záhadami, históriou a prírodou. Vyštudoval strednú priemyselnú školu jadrovej techniky a vysokú školu poľnohospodársku, pracoval v Ústave vedecko-technických informácií pre poľnohospodárstvo a lesníctvo. Súčasne sa venoval potápaniu a fotografovaniu pod vodou, publikoval v časopisoch Živa, Ľudia a krajiny a vydal prvú knihu „Potápači bez mora“. V roku 1988 nastúpil ako redaktor časopisu Potápač, po roku 1989 vystriedal niekoľko ďalších redakcií. Pracoval 4 roky v MF Dnes a od roku 2006 až do roku 2011 v Hospodárskych novinách – v oboch prípadoch ako redaktor príloh so špecializáciou na vedu, techniku, ekológiu a históriu.