Mystériá-Mágia-Mystika

Christopher Dunn má pevné zázemie ako výrobca, ktorý odštartoval kariéru vo svojom rodnom meste Manchester, v Anglicku. V roku 1969 sa presťahoval do Spojených štátov, pretože dostal pracovnú ponuku od jednej leteckej výrobnej spoločnosti. Za posledných 49 rokov pracoval na všetkých úrovniach výroby špičkových technológií ako mechanik, nástrojár, programátor a operátor vysokovýkonných priemyselných laserov či projektový inžinier a vedúci laserových prevádzok. Posledných šestnásť rokov pôsobil ako personálny riaditeľ výrobcu leteckej techniky na Stredozápade.

Laird Scranton je autorom série kníh a ďalších textov zaoberajúcich sa starovekou kozmológiou a jazykom. Texty zahŕňajú aj články publikované v akademickom časopise „Anthropology News“ Chicagskej univerzity, „Encyklopédii afrického náboženstva“ Temple University a „Encyclopedii Britannica“. Vystupoval v dokumentárnej sérii „Magický Egypt“ Johna Anthonyho Westa a v dokumente Carmen Boulterovej „Pyramídový kód“.

„Najlepšie hory sú tie, na ktorých som ešte nebol“, spieval Vladimír Vysocký. V tomto prípade ide o tibetskú horu Kailás – najlepšiu z hôr, pretože na jej vrchol sa ešte nedostal žiadny smrteľník. Nedovolí nikomu, ani tým najchrabrejším, aby sa pokúsili o výstup.

Fascinácia Stephena Mehlera starovekým Egyptom začala vo veku ôsmich rokov a viedla jeho vzdelávanie a spirituálny rozvoj po celý život. Mehler je vyškoleným archeológom a prehistorikom. Pôsobil tiež ako vedecký pracovník Rádu Rozenkruciánov AMORC v San José (Kalifornia) v rokoch 1978-1980. Takmer 16 rokov bol študentom, učeníkom a blízkym priateľom v Egypte narodeného egyptológa a presláveného domorodého strážcu múdrosti Abd’el Hakima Awyana (1926-2008) známeho ako Hakim.

„Tento oheň povstalého vědomí – „agnis“ – musí být živen přikládáním, jinak zahyne stejně jako fyzický oheň v krbu. „Přikládat“ do ohně vědomí je však možné pouze „mantrami“ – slovy vědění probouzejícími lidskou mysl („man + tr“) coby jedinou pravou „obětí“. Právě z tohoto důvodu souvisela rituální starost o oheň a jeho udržování v celém okruhu indoevropské duchovní tradice s recitováním svatého slova. Mantra – oživující slovo – a přikládané dřevo jsou zde totéž ve dvou světech, které spolu zrcadlově souvisí. Zároveň s recitováním se proto přikládalo do ohně dřevo či lila „ghrta“ – máslo přešlé varem – aby tak každý chápal, že bdělost a udržování pravého vědomí je neustálá práce a oběť, kterou je nutné podstoupit. Ať již třikrát či pětkrát denně (jak je doloženo u Pársů) se védská tradice modlila – tj. „orala“ či křesala vědomí, které bylo stejně jako oheň nutné udržovat.“

“Představivost byla akademickým světem opomíjena většinou stejně jako např. slova mýtus nebo intuice. Toto jsou slovní koncepty, které se nalézají na okraji přijatelnosti a přitom jsou v mnoha ohledech mocnými koncepty naší doby. Způsob, jak se tato slova stala opomíjená, to je sama o sobě zajímavá studie, ale tento článek na to není zaměřen; spíše napovídá, že každý z vás by mohl chtít objevit svou cestu k procvičování představivosti.”

„Vidění světa coby obrovského hmoždíře s paličkou, ve kterém se „křeše život“, je nejen klíčem k pochopení pravého smyslu původního indoevropského křesťanství a filosofie, ale zároveň i prastarého obřadu sómy a uctívání takto zrozeného či vykřesaného „Spasitele“ – „Krista“ – „zlatého dítěte v jesličkách“, jak se zpívá ve Védě. Základním termínem je zde védské slovíčko „su“, znamenající právě „křesání“, „duchovní zrozování“ a od něj odvozené slovo pro „toho vykřesaného“ – „sómu“ – „Krista“. Slovesný kořen „su“ prostupuje celou védštinou i sanskrtem a označuje vždy pravé dobro, štěstí, správnost a lidství. Oznamuje všem, že pouze to je a může být „dobré“, „šťastné“ a skutečně živé, co prošlo procesem křtu mezi dvěma „činely“, co se „zrodilo uprostřed“ v poznání agresivity a nelidské kamennosti obou slepých kosmických sil.“

“Ve smyslově postřehnutelném světě člověk dospívá k prožitkům, které otupují jeho postřehovací schopnost natolik, že mu psychická oblast zcela uniká. Vstoupí-li na cestu duchovního zdokonalení, opustí tuto sféru pomocí vědomého pozorování sebe sama na psychické úrovni a posléze postupuje k Prázdnotě, která je za hranicí všeho dění. V tom případě nemůže dosáhnout této Prázdnoty ihned. Zatím co k ní upíná pozornost, bezděčně naráží na psychickou (astrální) oblast, která na to reaguje vysíláním křižujících se vibrací do jeho vědomí. A to se děje až do okamžiku, kdy vědomou pozorností dosáhne hledané Prázdnoty. Pak nastane klid.
Tento postup se nazývá střední cesta.”

„Základní vize světa, se kterou se můžeme setkat ve všech indoevropských duchovních školách, je proto pouze jedna jediná. Nahoře je zde viděn orel, symbol ducha života, umístěný mezi dvěma „zvířecími“ silami, a dole pod ním „ve vodách“ vládne Had či Drak coby symbol vod zrcadlení, chladu a smrti. Souboj „Indry“ – vykřesaného „jádra“ života či jeho uctívače – „svatého rytíře“ lidského řádu, který bojuje s Hadem či Drakem, je právě proto od pradávna tím nejznámějším a také nejzdařilejším znázorněním lidského života a smyslu toho, o co se v něm jedná.“

“Mystikové, kteří neznají mechaniku niterných procesů, pokládají tyto vjemy za vyšší stupeň postupného produchovnění na cestě mystického vývoje. Ve skutečnosti to však znamená, že se jejich svůdné pocitové prožitky jen přenesly do sféry pro člověka ještě neúchopnější, než je sféra pocitových reakcí u těch, kdo neznají mechaniku svého pocitového života.
Postřehy formací psychické přirozenosti však nemusejí mít vždy úpadkovou tendenci. Jestliže člověk dosáhne nejvyššího stupně sebevlády, jeho normální schopnost vnímání se zvětší natolik, že může tyto formace též postřehovat.”

Stránky

Odoberať Mystériá-Mágia-Mystika