Medzi múdrymi a znalcami nášho veku sa rozprávajú rôzne legendy a povesti o tom čo bolo. Mnohí počúvajú, ale veľa je aj posmievačov a pochybovačov. Znalci i rozprávači, starší rodov, čarodejníci, vedomci i vedmy však dosvedčujú, že všetky povesti sa už tisíc a tisíc liet rozširovali od úst k ušiam, od dedov a pradedov, ktorí dostali poučenie od dávnych múdrych predkov. Všetci hovorili presne a nevynechali ani jedno slovo. Nič na tom nemení, že mnohé rozprávania sa rozchádzajú, lebo vieme, že aj najušľachtilejší hľadia na veci svojím zrakom.
- Pozri, anjeli!!! Mami, pozri! Anjeli! - Neočakávane zvrieskol nablízku niečí tenký hlások.
Nechajme nekonečné spory o tom, či smú byť mýty a legendy hodnovernými prameňmi a radšej poctivo analyzujme dostupné zdroje dávnoveku z hľadiska Pokroku. Môžu byť často kontroverzné a oficiálne neuznané materiály zdrojom ozajstného Poznania? ÁNO. Takže sa už nebudeme prieť, či Atlantída jestvovala alebo nie, ale skúsime si z jej príbehu vziať ponaučenie. PREČO ZANIKLA?
K mému velkému překvapení jsme se na rozdíl od toho, co jsme viděly předtím, dostaly do úplně jiné doby a na místo, které vypadalo jako Francie a podle oblečení osmnácté století. Po široké dlážděné ulici projížděl krásný uzavřený kočár, uvnitř něhož seděl mladý muž a žena ve velmi drahých šatech a zřejmě ve velmi špatné náladě... Mladý muž dívku o něčem opakovaně přesvědčoval a ona, naprosto ho neposlouchajíc, se klidně vznášela někde ve svém snění, čímž mladého muže velice dráždila...
Všetci dobre poznáme z detských čias rozprávky o čarovných svetoch, kde vystupujú pôvabné víly, nezbední škriatkovia, krásne rusalky, tajomní vodníci, do zvierat zakliati princovia. Tento nádherný zázračný svet, dochovaný v mnohých ľudových rozprávkach a legendách, upravených a zachytených mnohými rozprávkármi všetkých národov, nie je len fantáziou vymyslenou nevzdelaným jednoduchým ľudom, ani detským snom a túžbou po čomsi čarovnom, ale reálne existujúcim svetom elementárnych bytostí, vytlačených rastúcim materialistickým svetonázorom do sveta nášho podvedomia, do sveta mýtov a báji.
Nejčastější omyly člověka ve vnímání Boha a v Jeho uctívání. Další pozoruhodná ukázka z díla Abbd-ru-shina, vlastním jménem Oskara Ernsta Bernhardta (1875-1941), a jeho knihy „Ve světle Pravdy - Poselství grálu“.
Nasledujúce dni som však mala neuveriteľne veľa práce a tak hoci prešli už týždne, stále som si nevedela nájsť voľný čas na návštevu mojej malej priateľky. Myslela som na ňu takmer každý deň a sľúbila som si, že na ďalší deň si nájdem čas a odmením svoje srdce stretnutím s touto nádhernou svetlou bytosťou, čo by aj len na pár hodín... Okrem toho ma napadla veľmi zvláštna myšlienka a to zoznámiť moju starú mamu s jej starou mamou. Bola som si z nejakého nevysvetliteľného dôvodu istá, že tieto výnimočné ženy si istotne nájdu nejakú tému, o ktorej by sa dokázali zhovárať.
Ak máme naozajstný vážny záujem o poznávanie duchovných svetov, treba k tomu aj určitú základnú predstavu o štruktúre stvorenia, presné vymedzenie a definovanie pojmov, tak aby sa pri vážne mienených diskusiách o nejakej konkrétnej téme našla spoločná reč, spoločné pojmy, aby sa takpovediac nemiešali jablká z hruškami. Vieme, že pri pomenúvaní jemnejších svetov a duševných a duchovných tiel človeka, existuje rozmanitá škála výrazov a pre mnohých, ktorí študujú konkrétny systém určitej náuky je niekedy ťažké nájsť porozumenie pre terminológiu iných ezoterických systémov.
Dny šli jeden jako druhý. Týdny ubíhaly. Postupně jsem si začala zvykat na nezvyklé každodenní návštěvníky… Koneckonců, i mimořádné události, které vnímáme na začátku téměř jako zázrak, se stanou samozřejmostí, jsou-li pravidelně opakovány. Jako i můj báječný „host“, který mě ze začátku tak velmi překvapoval, se pro mě stal téměř obyčejným jevem, kterému jsem upřímně věnovala část svého srdce a byla jsem připravená dát mnohem více, pokud by jen to mohlo někomu pomoci.
“Světlana znamená „Nositel světla“. Velmi zřídka se stane, aby jméno osoby, její osud a skutky tak plně souzněly, jako se to stalo v případě Světlany de Rohan-Levašov. Celý její život, od nejútlejšího dětství, byl prodchnut aspirací ke Světlu, Vědění a duchovnímu vývoji. Že je její osud neobvyklý je to nejskromnější, co lze říci. Od úplného počátku života si musela zvykat na fakt, že se od ostatních velmi odlišovala, že mohla dělat mnoho věcí, které pro ostatní byly nedosažitelné a nepochopitelné. Již jako velmi malá musela Světlana studovat a zvládnout své schopnosti, naučit se, jak je správně kontrolovat a používat. Zažila hořkou pachuť neporozumění a nedůvěry, závisti a krutosti, osamění a zášti již jako velmi malá. Její zázračné vrozené schopnosti byly nepochopeny a popírány; musela přežít a žít v tomto světě, velmi nebezpečném a zrádném světě, obzvláště pro malou dívku...”