Proč je heslo „Za dobrotu na žebrotu“ tak oblibené? Nebo „Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán“? Proč se zdravá dobrota vytratila z našeho každodenního života? Když jde člověk po ulici, naráží při nejlepším jen na otupělou ignoraci, v horším případně na agresivní hloupost.


Srdeční sútra jedenáctihlavého Avalókitéšvary...
"Nikdy sa necítiac celkom doma tu na úrovni zeme, naše duše vyburcujú neutíchajúce pocity zvnútra, posúvajúc nás vždy dopredu v životnom hľadaní iluzórnej Šambaly alebo toho, čo Západný svet nazýva El Dorado či Šangri La..."
Rád bych se ještě zaměřil na jeden z oblíbených bludů pozitivního myšlení, a sice na chtění a jeho vyjadřování. Věta „Já chci“ je jedna z nejmocnějších manter ve vesmíru. Vyjadřuje lidskou vůli tím nejjasnějším a nejčistším způsobem. Každý lidský čin, velký či malý, byl zažehnut myšlenkou či slovy JÁ CHCI a podle síly vůle a chtění pak tato energie šla svou cestou, a buď časem zeslábla až vyprchala nebo se udržela a ve svém průběhu ještě zesilovala.
Živá strava se začíná stávat středem velikého zájmu širší veřejnosti. Dokonce už články o živé stravě najdete v ženských či časopisech propagujících luxus. Je to známka toho, že lidé nevědomě zachycují vzrůstající frekvence, kterými jsme v této úchvatné době bombardováni...
Protože jsem při posledním zápisu o prožitém jednodenním půstu nevěnoval dostatečnou pozornost, pro mě do té doby neuvěřitelnému, zjištění, je mou povinností se k němu vrátit. Jde totiž o vlastní zkušenost. Vlastní prožitek toho, o čem jsem do té doby pouze četl. Čemu jsem mohl maximálně věřit. Nyní, s vlastním zážitkem, vím.