Psycholog a lékařský antropolog dr. Alberto Villoldo vysvětluje léčení mimo čas a prostor. Ukazuje, jak lze vstoupit do bezčasé přítomnosti a uzdravovat události, které nastaly v minulosti, a jak můžeme opravit svůj osud a změnit jeho průběh v životní předurčení. V knize poskytuje způsoby, jak léčit sama sebe a své blízké s využitím praktik šamanů na území amerického kontinentu. Dávní šamani tomuto způsobu terapie říkali „cestování“.
Cesta tigra je kombináciou učebnice a pracovného zošita. Je to ľahko zrozumiteľný a praktický návod, ako spoznať sám seba a začať život v ktoromkoľvek okamihu odznovu – techniky a múdrosť adeptov šaolinského bojového umenia, ktoré sa dajú použiť kdekoľvek a kedykoľvek.
Jedná se o doporučení věcí, které se mně osvědčily. Vše je zcela individuální a záleží na každém jedinci, jak mu cokoliv z jednotlivých informací bude vyhovovat. Zdůrazňuji, jedná se pouze o doporučení na základě vyzkoušené osobní praxe a rozhodně ne o nějaké dogma. Doporučení budou takovou ukázkou jednodenního cyklu. Pro různé dny může být a také bývá mnoho různých odchylek, takže je potřeba vše vnímat částečně jen jako určité schéma, jen jako jakýsi vzor s tím, že některé dny nebude možno použít nic. Samozřejmě se vzhledem k rozsahu jedná pouze o úryvky a výňatky, protože pokus o jakýsi souhrn by vydal minimálně na jednu knihu, ale třeba se i k tomu jednou dostanu.
”Promluvme si na chvíli o józe. Dáme vám definici jógy, kterou vám nejspíš nikdo nedal. Jak ji uslyšíte, něco vám velmi docvakne. Abyste získal co nejvíce z této disciplíny nebo krásném cvičení, kterému říkáte jóga, tak musíte být ve stavu přijímání a nechat zdroj vést vaše pohyby.“
”To jsme chtěli říct – nějakou chvíli s druhými nemluvte. Pak totiž neposloucháte své vedení. Když mluvíte s druhými, často chtějí, abyste slyšela, co oni slyší, a i když to, co slyší, může fungovat jim, nemusí to fungovat vám. Pak se dohadujete, co je správně, všichni jsou pak frustrovaní a posléze si jdou dát k jídlu to nejhorší, co je napadne.“
Když psal francouzský spisovatel a pilot Antoine De Saint-Exupéry Malého prince, nejspíš netušil, že vytvoří jeden z nejznámějších a nejpřekládanějších pohádkových příběhů na světě. Jestli jste i vy k Malému Princi kdysi přičichli, možná je načase dát mu druhou šanci...
Ahojte,
skončil sa jeden z najturbulentnejších rokov môjho života, ktorému som za mnohé vďačný. Vďaka neznamená, že sa stali len dobré veci. Vďaka znamená, že ma aj na prvý pohľad komplikácie naučili niečo nové. Spoznal som sa zase o niečo viac. Stretol som presne tých správnych ľudí, ktorým ďakujem za to, že chvíľu kráčali so mnou. Ďakujem Tebe, že si si našiel/našla čas a prišiel/prišla sa pozrieť na jedno (viacero) z mojich stretnutí, že čítaš blog alebo dokonca máš moju knihu „Život bez jedla“.
Ku vzdelávaniu môžeme postupovať podobne, ako ku strave. Buď sa o to vôbec nezaujímame a prijímame všetko čo je v lacnejšej, či pohodlnejšej ponuke, alebo sa snažíme vyberať s ohľadom na zdravý vývoj. Vedomý výber, vedomé vzdelávanie nie je až tak časté, ako by bolo dobré pre osoby a pre spoločnosť.
Tak som sa práve vrátil z osláv zimného slnovratu. Kultúrny dom vo Svite pod Tatrami, krásny výhľad, aj slniečko nám vyšlo – bol to deň a noc priateľských stretnutí, spoločných obradov, rozhovorov, pohostenia a hudby – hral Svetlan, Horana, Vejan, Žiarislav a Bytosti a ďalší a iní. Vianočný stromček sme nemali – bolo to v znamení skôr nového ohníka, ktorý bol vykresaný do tmy ako iskra nového roka. Zasvietili sme.
V dávnej dobe predkovia verili, že keby nesvätili slnovraty, sviatky, keby nerobili obrady a nedávali by sviatočné obetiny, svet by sa zrútil, zanikol by jeho poriadok. Slnovrat by nenastal, nastalo by obdobie noci a svet by tápal v temnote a neporiadku.
