Ležím skrčená. Už je mi tepleji, vím jenom, že se mnou kdysi byl nějaký muž, co mě opustil. Už ani nevím jeho jméno. Jsem na sebe pyšná, že jsem dokázala tak dlouho sama přežít. Jsem už dlouho sama, není to první den. Jeskyně, ve které žiju, není součástí skály, vypadá spíš jako kamenný domek na volném prostranství. Cítím se hodně sama. Cítím stísněnost a svíravý pocit na hrudi. Pořád mám pocit, jako by mě někdo někam táhnul a já nechtěla jít.
6 hlavných prirodzených povinností ženy. 64 zručností, ktorými by mal disponovať každý muž i každá žena. Do plnoletia (dosiahnutia 12-tich rokov) nosili deti ochranný odev ušitý z oblečenia svojich rodičov, poznačeného biopoľami svojho otca a matky. Po dovŕšení 12 liet volchvi vykonávali obrad menorečia, počas ktorého im Rodní Bohovia dávali skutočné mená ich duší namiesto láskavých detských prezývok, ktoré im dávali rodičia pri narodení. Dorastenci, ktorí podstúpili obrad menorečenia sa stali členmi spoločnosti.
Děj se odehrává okolo roku 1 700 před našim letopočtem v Arábii. Jsem žena, je mi 18 let. Jsem u studny v poušti nedaleko nějakého města. Jsem velice hezká. Ten muž má zahalenou tvář bílou látkou, to kvůli písku. On ale uviděl moji tvář. Je na koni a já mu podávám vodu na pití (křečovité pohyby tělem). Začíná na mně dorážet. Je hrozně surovej. Snaží se mně chytit. Bojím se ho. Ozývá se levá noha. Drží mně za nohu a kroutí mi s ní. Levá noha mně hrozně bolí. Snažím se křičet, ale on mi zacpává ústa. Chce mně znásilnit.
Jsem shluk energie letící Kosmem. Vracím se z výzkumné cesty, na které jsem hledal podmínky vhodné pro materiální život. Ty jsem našel na Zemi. Mám protáhlý tvar a skládám se z jednotlivých částeček, které se v celku kmitavě pohybují. Vzhledem k tomu, že zde není s čím porovnávat, nejsem schopen určit svoji velikost. Blížím se k velké energetické kouli, která je celkem, ze kterého jsem se před tím oddělil. Nemohu se k ní dostat, je okolo ní nějaké ochranné pole, které brání průniku agresivních energií.
Je sedmé století před naším letopočtem, pracuju jako otrok v dole. Byl jsem jako voják zajat ve válce a upadl jsem do otroctví. Lámeme kámen. Je to hrozná dřina. Je to bezduchá dřina, už vůbec nemůžu. Mám úplně vymatlanej mozek, jenom mlátím palicí do toho kamene. Moje smysly jsou otupělý. Když se zastavím, tak dostávám bičem. Duch už utekl pryč a nechal tu tělo ve štychu. Jenom buším a buším. Jak robot. Jsem úplně bez ducha. Večer se svalím a dostanu trochu chleba a vody.
Mám pocit, že žádné city ani emoce nemám. Ztratila jsem je, nebo jsem je ani nikdy neměla. Jsem chladná, jenom kalkuluju. Zajímá mě jenom to, co chci já. Rozhodla jsem se tak, protože je to tak lepší. Když člověk cítí, tak to bolí a já jsem se rozhodla ve svém životě tuto bolest nepodstoupit. Přivedl mě k tomu pocit zranitelnosti. Viděla jsem to u své matky.
YOKI.RU | Prečo sa s niektorými ľuďmi cítime príjemne a pri iných zle? Prečo občas pociťujeme nevysvetliteľný úbytok síl a inokedy duševné pozdvihnutie až eufóriu? Prečo sa ľudia menia na alkoholikov a narkomanov? Odkiaľ sa berú choroby? Odborníci na parapsychológiu sú presvedčení, že na náš fyzický a psychický stav vplýva hlavne kvalita našej aury. Hovoríme o tzv. "jemnohmotnom" tele, na ktorom pomocou bioenergetiky môžeme uzrieť prejavy rôznych vplyvov. Tak napríklad choroba alebo urieknutie nie je ničím iným než poškodenie aury.
Jak rychle si tvoříme názory na druhé lidi, jak rychle docházíme k závěrům. Naše egoistická mysl velice ráda klasifikuje a vynáší soudy nad ostatními. Každý člověk je veden k určitému způsobu myšlení a chování – kromě toho je ovlivněn nejen svým kulturním prostředím a zážitky z dětství, ale také genetickými faktory. Tak se nám lidé jeví, ale ve skutečnosti takoví nejsou. Když nad někým vynášíte soudy, obvykle hovoříte o jeho způsobu myšlení, nikoli o něm samém. To ukazuje na velice nevědomý způsob myšlení z vaší strany. Přisuzujete druhým určitou totožnost a ta se pak stává vězením nejen pro ně, ale i pro vás.
Láskou je míněno něco jiného a většího než jak jsme zvyklí uvažovat – mám tě rád, pokud mě budeš akceptovat, pokud se mi přizpůsobíš – nebo kdo lásku na druhém vyžaduje. Je tím míněno: mám tě rád i když děláš cokoli chceš. Bez vlastnictví a podmínek. Tuto lásku bychom měli vyjadřovat ke svým dětem. Nemusíme se vším souhlasit, co dělají, ale nepřestávejme je milovat.
Nepotrebuje komentár :)