Načúvaj, ó človeče, hlasu múdrosti, načúvaj hlasu Thotha, Atlanťana. Voľne dnes dávam ti svoju múdrosť, z času a priestoru tohoto cyklu; majster mystérií, Slnko rána, Thoth, učiteľ ľudí, je zo VŠETKÉHO.
Kedysi dávno, vo svojom detstve, ležal som pod hviezdami na dávno pochovanej Atlantíde, snívajúc o mystériách ďaleko nad ľuďmi. Potom v mojom srdci vyrástla túžba ohromná, podmaniť si cestu, ktorá viedla ku hviezdam. Rok čo rok som hľadal múdrosť, hľadajúc nové poznanie, nasledujúc cestu, až nakoniec moja Duša, v obrovskej námahe vymanila sa zo svojho otroctva a odrazila sa preč. Slobodný bol som z otroctva ľudí zeme. Slobodný od tela, mihol som sa tmou. Konečne sa mi odomkol hviezdny priestor. Slobodný bol som od otroctva tmy. Teraz až na konci vesmíru hľadal som múdrosť, ďaleko nad poznaním ohraničeného človeka.
Kdo se snad domnívá, že v tomto díle nalezne snůšku receptů, pomocí jichž dospěje snadno, to jest bez jakékoliv námahy ke cti a slávě, moci a bohatství, nebo kdo očekává, že se dozví, jak by mohl zničit své nepřátele, tomu budiž hned na počátku řečeno, že bude trpce zklamán a že bez jakéhokoliv dalšího zájmu tuto knihu odloží.
Když někteří lidé promlouvají na veřejnosti, stávají se kanály pro velmi mocné psychické proudy, kterými magneticky působí na posluchače. Často říkáme, že lidé byli tímto způsobem „inspirováni“, ale to nemusí být nutně tento případ, protože když mluvíme o inspiraci je důležité znát její původ, její zdroj.
V živote mi nebylo tak studeno, beznadejne a bídne. Dokonce ani na pustých vysokohorských pláních Cang Tangu, v nadmorské výšce nad 6 000 metru, kde ficel ledový vítr plný hrubého pisku a rozdíral na krvavé cáry každý kousícek nechránené kuže, mi nebylo tak mrazivo jak ted. Ani zima tam nebyla tak pronikavá, jako strašlivý chlad, který jsem ted cítil v srdci. Opouštel jsem svou milovanou Lhasu.
Ve víru a zmatcích príprav domu a dvoru na slavnost byla matka skutecne ve svém živlu. Bylo treba organizovat, dávat príkazy a vymýšlet zpusoby, jak oslnit sousedy. V tom vynikala. Jelikož s otcem procestovala Indii a byla v Pekingu i v Sanghaji, znala spoustu cizích zvyklostí. Když bylo stanoveno datum slavnosti, mnichové písari peclive rozepsali všechna pozvání na silný rucní papír, který se vždycky používal pro ta nejduležitejší sdelení.