“Mysl používá ke komunikaci slova, obrazy a čísla. Srdce používá pocity a empatii. Naše vědomí používá chování. To je důležité, ne-li klíčové pochopení, protože naše vědomí dohlíží na naše emoční a mentální stavy. Je to větší sféra, která zahrnuje mysl a srdce. Tedy vědomí je tou naší částí, která je nekonečná a neohraničená. Není obsaženo ve hmotě mozku, tkáních těla a dokonce ani v emoční energii srdce. Přesto je individualizované jako my.”
“Už dost bláznů mátlo neinformované, že právě oni, ti blázni, jsou pravým vzorem praktických mystiků. Jak se však stali těmi blázny? – Tím, že místo aby se věnovali soustřeďování mysli, čímž by utlumili její samovolnou činnost a též i vnímání, tuto činnost naopak zvyšovali. Oddali se myšlení, jež jim po zanechání koncentrace přinášelo nový druh myšlenek, než jakými se zabývali dříve v údobí živočišného způsobu žití. Viděno však z výšin mystického vývoje, je naprosto stejné, zabývá-li se neovládaná, samovolně činná mysl předměty smyslových chtíčů nebo spekulacemi o nadsvětském životě a o mravném nebo nemravném myšlení a počínání.”
“Pokud žijeme jako nekonečné bytosti v lidské formě, pokud skutečně věříme, že jsme jediným, který je roven všemu životu – kam přesně doufáme, že se dostaneme, když vzestoupíme? Může jeden vzestoupit a nechat jinou lidskou bytost vzadu ve spárech karmy a zmatku? Může být někdo osvícený ve světě, kde vzkvétá válka, chudoba, deprese a zneužívání – a opravdu to nazývat osvícením?”
“Lidský stav se vyznačuje změnami. U lidí je příznačné, že kolísají od stavů doslova bláznivého nadšení až zase do zoufalství. Mezi těmito krajními duševními stavy existuje ideální rovnováha, kterou lze označit za čisté původní lidství; toto lidství trpí tím, že onu bláznivou radostivost musí vyrovnávat následujícím zoufalstvím. Z toho vyplývá, že nevede k ničemu dobrému dát se unášet stavem lidství. Od kolébky až do hrobu se bláznivá radostivost střídá s duševními bolestmi až zoufalstvím a tím se stává to, že člověk je jen člověkem, a to od narození až do smrti.”
“Ti, které jejich touha šťastně žít nebo získat vědění podněcuje k hledání pomocí jógy, často užívají nevhodné jógické prostředky. Téměř vždy se nechávají zlákat poslední ze tří částí jógické výchovy, totiž soustřeďováním, bez ohledu na jeho stupně. A přece první součástí jógické výchovy je výchova mravní, která vlastně řeší problém nešťastného pocitového života v celé jeho šíři. Soustředění ho buď neřeší vůbec, nebo pouze v některých víceméně abstraktních obrysech.”
James: (42:50) Teď zpátky k časoprostoru a Kvantové pauze. Mimochodem, nikdo nepotřebuje praktikovat Kvantovou pauzu, pokud se mu to nějakým způsobem zdá limitující. Vědomé dýchání bude fungovat také dobře. Nepotřebuješ žádné techniky. I Kvantová pauza může být přizpůsobena tvým konkrétním potřebám. Takže něco zkus a pak z toho intuitivně vyber to, co je dobré a co ti funguje.
“Můžeš být třeba ve vězeňské cele nebo ve vile v jižní Francii, časoprostor, který protíná tvůj lokální vesmír, může být tebou modifikován. Ty jsi alchymistou. Tvůrcem. Můžeš použít moc své tvůrčí představivosti, abys prodchnul svůj nádech ctnostmi, jako je soucit, odpuštění, pokora, srdnatost, pochopení, radost, láska, cokoliv chceš. Ty jsi tvůrce a nový časoprostor je tvým plátnem.”
Stela i já jsme zdrceně mlčely, neboť vyprávění Izidory nás zasáhlo do hloubi duše… Konečně, byly jsme přece jenom ještě docela malé na to, abychom byly schopny unést celou tu hloubku podlosti, bolesti a lží, které tehdy Izidoru obklopovaly. A naše dětská srdce byla opravdu ještě příliš dobrá a naivní, než aby chápala celou tu hrůzu, které byly s Annou vystaveny… Jedno už nám ale, ač tak malým a nezkušeným, bylo jasné.
“Ano, bylo to v této době. Ale skutečný impulz pro mou práci vzešel z experimentování. Tím myslím vybrušování a zdokonalování v umění poezie, hudby, malby, psaní textů a chápání všech těchto forem vyjádření jako prodloužení mého jáství – mého Vyššího Jáství. Pochopil jsem, že ono vystoupí do popředí jen tehdy, je-li tvorba spojena s posláním, které jsem přišel vykonat.
V raném věku jsem začal malovat a byl jsem v tom dobře veden. Ve věku jedenácti let jsem začal ve svém umění vidět něco více než jen malování… stalo se to symbolem vyšších frekvencí, se kterými jsem byl v kontaktu a jehož následkem vznikala poezie, hudba, filosofie a texty. Malby se staly dirigentem celého projektu. Když mi bylo kolem 15 let… tak jsem si uvědomil, že mé experimenty s tím, jak můžou tyto rozličné formy umění být spojeny dohromady, mají sloužit mytologii WingMakers.”
James
Stredovekú klasifikáciu prírody na štyri všeobecné ríše – minerálnu, rastlinnú, živočíšnu a ľudskú – moderná veda považuje za zastaranú. Vedci prišli namiesto toho so svojou vlastnou hierarchiou subatomárnych častíc, atómov a molekúl kladených pred minerály, a živočíchy a ľudí spojila do jednej kategórie.
