Všetci dobre poznáme z detských čias rozprávky o čarovných svetoch, kde vystupujú pôvabné víly, nezbední škriatkovia, krásne rusalky, tajomní vodníci, do zvierat zakliati princovia. Tento nádherný zázračný svet, dochovaný v mnohých ľudových rozprávkach a legendách, upravených a zachytených mnohými rozprávkármi všetkých národov, nie je len fantáziou vymyslenou nevzdelaným jednoduchým ľudom, ani detským snom a túžbou po čomsi čarovnom, ale reálne existujúcim svetom elementárnych bytostí, vytlačených rastúcim materialistickým svetonázorom do sveta nášho podvedomia, do sveta mýtov a báji.
Snad jste se již zastavili v srdci lesa, u zurčícího vodopádu nebo na vrcholcích hor a v tichosti si pomysleli, že jste došli do pohádky a zpoza kamene Vás právě pozoruje nějaká postava z příběhů, které jste v dětství milovali. Rakouská autorka Margot Ruis Vás vezme zcela bezprostředně za ruku a donutí Vás pochybovat o hranicích fikce. Poněkolika úspěšných přednáškách v Brně zavítá v dubnu 2016 také do Prahy. Svou oblibu mezi českými čtenáři si získala již svou první knihou, jejíž třetí vydání je již téměř rozprodané. Také druhá kniha vyšla v tomto roce v druhém vydání.
O bytostech přírody - vílách, elfech a mnoha dalších - vychází stále ještě překvapivě málo knih, které se nezakládají pouze na fantazii autora.
Pod titulem „Přírodní bytosti a léčení Země“ vydala Margot Ruis druhou knihu o svých kontaktech s bytostmi přírody. Zprostředkovává v ní lidem varování a dobré rady z říše, ve které mají svůj původ procesy růstu a formování v přírodě. Hlavními tématy jsou pochybený vývoj technologií a společnosti, jeho účinky na přírodní bytosti a především rozumné možnosti, jak něčím přispět k „léčení Země“.
Známe je z pohádek, pověstí, písní, známe je z obrázků, obrazů, jejich sochy, sošky a jiná ztvárnění jsou v posledních letech dokonce velmi populární. Rozplýváme se nad jejich krásou a něžností, velikostí a moudrostí, a přesto – málokdo z lidí věří v jejich skutečnou existenci...
Naši předkové od pradávna vyprávěli příběhy o rusalkách, hastrmanech, skřítcích a vílách. O jejich existenci se psalo a mluvilo ve všech kulturách a na všech kontinentech po celá tisíciletí. To jen naše hloupoučká mladá „moderní“ společnost zavrhla všechny tyto příběhy a odkazy jako pohádky pro děti a přestala jim zcela věnovat pozornost. Když se ale rozhlédneme kolem, tak to podle toho taky tak vypadá...
Avanturínem, jako většinou zelených kamenů, navazujeme těsné spojení s přírodou, s její oživující přírodou, s její oživující energií. S jeho podporou se naladíme na její vlny a otevřeme tak svou duší její prosté kráse. V centru srdce, kde je jeho vliv nejpříznivější, tiší naše nadměrné emoce a rozčílení. Rozsévá tichou radost a klid. Jeho zelený třpyt prozáří každý problém, rozloží nezdravé myšlenky a s nimi úzce spojené negativní pocity, které zase ovlivní i naše jednání. V napjatých a neklidných dobách nám vrátí ztracenou naději a poskytne vnitřní, vnějšími skutečnostmi nerušený klid.