Přemýšleli jste při pozorování ptáků někdy nad tím, jaké by to bylo, kdybychom jim dokázali naplno porozumět? Nikoliv však z vědecké či biologické stránky, avšak ze stránky čistě osobní. Jak se ptáci ten den mají? Na co myslí a co by tak asi řekli, kdyby uměli mluvit naší řečí? Lesley Earle, ptačí nadšenec žijící na východním pobřeží Kanady na ostrově Newfoundland, dosáhla dosud nejintimnějšího vztahu s divokými ptáky, jaký by si každý z nás dovedl představit. Své ptačí kamarády nejenže dokáže v mžiku oka přivolat – dokáže je také neomylně poznat. Všichni ptáci v jejím okolí proto mají jména a Lesley s nimi komunikuje již šest let, sedm dní v týdnu, 365 dní v roce. Více o jejím příběhu se dočtete v tomto rozhovoru, který Avifauně byla Lesley ochotna poskytnout.
“Stredovekú klasifikáciu prírody na štyri všeobecné ríše – minerálnu, rastlinnú, živočíšnu a ľudskú – moderná veda považuje za zastaranú...”
Stredovekú klasifikáciu prírody na štyri všeobecné ríše – minerálnu, rastlinnú, živočíšnu a ľudskú – moderná veda považuje za zastaranú. Vedci prišli namiesto toho so svojou vlastnou hierarchiou subatomárnych častíc, atómov a molekúl kladených pred minerály, a živočíchy a ľudí spojila do jednej kategórie.
„Podívej, Jime! To je určitě toulavá kočka. Ještě jsem ji tu neviděla.“ Helena se nakláněla nad dřezem v kuchyni, myla nádobí a ukazovala oknem. Náš dům v Hannerly stál na svahu. Hned za oknem byla nízká opěrná zeď a za ní se táhl travnatý břeh od vrchu zdi nahoru do křovin. Asi dvacet metrů od zdi jsme měli otevřený dřevník. Z křoví obezřetně vykukovala hubená kočička. Vedle ní se krčila dvě malinká koťátka.
Pokračovanie francúzskeho dokumentu fotografa Yanna Arthusa Bertranda o prírode a o vplyve človeka na ňu. Ďalšia časť hovorí o problémoch morí na našej planéte.