Poznáte príbeh o Hornom a Dolnom konci? Tí z Horného konca považujú tých z Dolného za hotových diablov a naopak. Takto čiernobielo pristupujú niektorí nadšenci k téme civilizácií Atlantídy a Hyperborey, ktoré trvali mnoho tisíc rokov a v ktorých žilo svoje životy mnoho miliónov Bytostí.
Otázka č. 25: Čo si myslíš o regresnej terapii? Okolo mňa ju už viacerí absolvovali, ale mne sa do toho príliš nechce. Niečo ma drží späť...
Asi každý by ti ako prvé povedal: „Keď máš obavy, nechoď do toho.“ Ale ja ťa takto odhovárať nebudem. Pozrime sa najprv podrobnejšie, čo vlastne ten regres je...
„Je to jeden z nejegoističtějších mužů, jaké jsem kdy poznala. Říkáte, že se musím snažit, aby se mu mimo zdravotní péče dostalo i patřičné duchovní podpory. Zkusila jsem to, pane Cayce, ale nemyslím si, že jsem uspěla. Je velmi náladový a jednoduše řekne: Nemluvme o tom. Je to příliš složitá záležitost.
Nevím, zda ho vůbec duchovní stránka života zajímá. Jisté je pouze to, že se fyzicky chce uzdravit. Nikoho nemůžeme nutit, aby se začal zajímat o věci, jež mu nic neříkají. Jeho egoismus mne vyčerpává. Nicméně jemu a dalším chci dokázat, že princip křesťanské lásky a služby je nadřazen osobním pocitům. V tomto případě jde o hodně.”
„… uvnitř nás je síla, jež je schopna nás zcela vyléčit… veškeré léčení pochází z božského já. Kdo tvé nemoci léčí? Zdroj univerzálního dobra. Co se tvých postojů týče — jak hodně si přeješ se uzdravit? Do jaké míry jsi ochoten spolupracovat s božskými vlivy, jež se v tobě mohou projevovat stimulováním příslušných center? Všechny tyto síly musejí přijít z jednoho zdroje. Léčebné zákroky pouze stimulují atomy těla. Každá buňka totiž svým způsobem reprezentuje celý vesmír. Co tedy provedeš se svými schopnostmi? Čím více toho vykonáš pro druhé, tím více poznáš univerzální síly či Boha.” (4021 — 1)
Proč se chcete vyléčit?
Abyste mohl uspokojovat svoje fyzické touhy?
Abyste se stal ještě větším sobcem?
Pak bude lepší, když se daný stav nezmění a zůstane takový, jaký je.
Dojde-li ke změně postojů, cílů a záměrů a bude-li se bytost podle toho chovat, můžeme očekávat změnu k lepšímu.
Změníte-li se výše naznačeným způsobem, postarejte se o to, aby se součástí vaší léčby staly i masáže. Nebuďte však tak sobecký a egoistický a nedomnívejte se, že vám druzí nepomohou. Budete-li se k nim chovat přátelsky, budete mít přátele.
Existuje dobrá a špatná karma. Štěstí, zdraví, přátelé, talent, bohatství jsou dobrou karmou. Nemoc, smutek, tělesné postižení, chudoba jsou špatnou karmou. Člověk instinktivně očekává dobro jako své neměnné právo. Pozitivní karmické podmínky bere jako samozřejmost. Negativní karma vyvolává otázky: Proč mé dítě zemřelo? Ptá se utrápená matka. Neuvědomuje si, že existuje rovněž karma jeho rodičů.
Ležím na stole a sestřička mi nešikovně píchá injekci, abych usnula. Bolí to. Ptám se jí za jak dlouho usnu. Mám počítat do deseti, potom usnu. Ptám se, za jak dlouho půjdu nazpátek domů. Usínám. Jak usínám, tak vyskakuju z těla. Jdu vedle lehátka a v sále si stoupám ke zdi. Pak jdu vpravo do rohu. Na sále je ještě někdo. Je to nějaký malý miminko. Je vlevo vedle mě, v levém zadním rohu sálu. Leží tam na bílé dřevěné židli, co je hned vedle dveří. Má zavřený oči a vypadá, že spí.
Děj se odehrává mnoho tisíc let před naším letopočtem. Všude kolem mě je les. Jsem divoch a stojím na vrcholu skály. Pode mnou je údolí, okolo lesy, vlevo vodopád. Mám splnit zkoušku dospělosti. Nedokážu to. Všichni se na mě dívají. Jsem synem náčelníka. Měl bych po něm vést kmen. Mám skočit do vodopádu. Dole je velká tůně, nemělo by se mi nic stát. Když neskočím, tak mě vyženou. Bojím se. Otec mi to nikdy neodpustí. Je tvrdej. Znám ho z tohoto života, je to můj současný otec. Máme strašně neosobní vztah. Odmalička se ze mě snaží udělat náčelníka a vůdce. Je tvrdý, bez emocí, bez citu. Když neskočím, tak mě zavrhne. Nebude mě už chtít vidět. Nebudu už jeho synem.
