Bojnice jsou jedním z nejkrásnějších středoevropských hradů - v mnohém připomínají pověstné francouzské zámky na Loiře. A jako každé správné starobylé šlechtické sídlo nesmí chybět ani strašidelné pověsti. Ta zdejší je o to strašidelnější, že se nevztahuje k temnému středověku, kdy se takové věci - alespoň podle pověstí - děly docela běžně, ale k době zcela nedávné. Je to ale místo zajímavé i z mnoha dalších důvodů.


Tiberiadské jazero
Herodotos povedal, že mu egyptskí kňazi predniesli svoju starobylú tradíciu „vytvárania podzemných miestností" pôvodnými staviteľmi Memfisu. Najstaršie nápisy preto naznačovali, že existoval nejaký druh rozsiahleho komorového systému pod povrchom oblastí obklopujúcich Sfingu a pyramídy.
Tento vták je jednou z moderných obetí starovekého Plutónia, jedovatej jaskyne nachádzajúcej sa v juhozápadnom Turecku, preslávenej v grécko-rímskej mytológii a tradíciách ako vchod do podsvetia
Podľa tvrdení talianskych archeológov sa z ruín v juhozápadnom Turecku vynorila „Brána do pekla“. Jaskyňa preslávená v grécko-rímskej mytológii a tradíciách ako vstup do podsvetia, bola známa pod názvom Plutónova brána – Ploutonion v gréčtine a Plutonium v latinčine.
Starovekí Mayovia používali jasnú, pozoruhodne odolnú modrú farbu pri výzdobe stien svojich palácov, kódexov, keramiky a možno aj tiel ľudských obetí, ktoré boli vhodené po svojej smrti do posvätných studní. V súčasnosti skupina chemikov tvrdí, že rozlúštila recept na farbu, ktorá sa volá mayská modrá.
Ľudia, ktorí žili v regióne Baltského mora v priebehu doby bronzovej, postavili monumenty z veľkých kameňov naaranžovaných do tvaru lodí v skutočnej veľkosti, v ktorých sa odrážal ich životný štýl spojený s morom. Archeológovia sa domnievajú, že tieto 3000 rokov staré kamenné lode boli používané ako symbolické plavidlá prepravujúce mŕtvych do posmrtného života, pretože ich kosti a urny sú často odkrývané na týchto lokalitách. Ale jeden bádateľ je presvedčený, že škandinávske kamenné lode boli tiež používané k životu ako rituálne miesta zhromaždení a možno aj ako učebné pomôcky.
Pradávná pověst zmiňuje, že Vikingové používali speciální krystaly jakožto optické kompasy k navigování na svých cestách, když nebylo dostatek slunečných dnů. Přestože žádný z těchto údajných “slunečních kamenů” nebyl nikdy nalezen na archeologických nalezištích Vikingů, krystal objevený v jednom britském vraku lodi může dokázat, že kameny opravdu existovaly. Potápěči v současné době nalezli krystal ve vraku lodi Alderney, která se potopila poblíž Chanell Islands v roce 1592...