Cílem této série článků není sdělit, zda Hyperborea byla, či nebyla a pokud byla, tak kde byla, ale nabídnout různorodé informace, různé varianty pohledu na tuto problematiku. Závěry si čtenář musí udělat sám. Oficiální věda tvrdí, že lidstvo pochází z jihu, z oblastí Afriky, a teprve jak v Eurasii odtávaly ledovce, se postupně rozšířilo na sever. Existuje však i druhá, alternativní verze naší historie, která říká, že moderní národy jsou potomky předchozí velké civilizace, která se nacházela naopak kdesi na severu.
„Falzifikát se od originálu liší tím, že vypadá opravdověji.“
Dnes už kultová kniha Klausa Donu: ZAKÁZANÁ ARCHEOLÓGIA je, ak to tak môžeme povedať, bibliou alternatívnej archeológie v najlepšom slova zmysle. Pán Dona svojimi skúsenosťami a serióznym prístupom neochvejne dláždi cestu "zakázaným" poznatkom do konzervatívneho sveta tradičnej vedy a vyráža tak z rúk skeptikov obvyklé tromfy, ktorí alternatíve radi vytýkajú povrchnú senzáciechtivosť. Vychutnajme si prednášku plnú doložených faktov! (english below)
Asi niet menej „zaručených správ“, než tých historických. Dejiny jednak píšu víťazi (čo sa zvykne navyše časom meniť) a spoľahnúť sa môžeme zrejme jedine na najstaršie záznamy. Áno, je iróniou, že v legendách a mýtoch je, zdá sa, viac pravdy, ako v oficiálnych písomnostiach. Keď pochopíme fakt, že v dávnej minulosti mali naši predkovia ozajstný záujem, aby Pravda pretrvala veky, prestaneme sa čudovať forme, akú zvolili. A rovnako tak sa prestaneme diviť, prečo sú tie isté udalosti interpretované tak rôzne a o prekvapenia nie je núdza vždy, keď vyjde na svetlo nejaký „zabudnutý“ dokument. Novodobé legendy a mýty totiž majú jednu vadu – potrebujú byť pomerne často aktualizované... Navrhujem, aby sme sa sústredili na dôkazy, ktoré na interpretáciu prakticky nie sú odkázané, a ktoré k nám hovoria tak jasnou rečou, že jej neporozumie len silno zaujatý a pyšný človek.
Než budeme pokračovat, zase malé zopakování: Pompeje, město rozkládající se v seismicky a vulkanicky velmi neklidné oblasti, prodělaly za dobu své existence celou řadu větších či menších poškození. Velmi destruktivní bylo například zemětřesení v roce 63, podepsala se na nich i erupce Vesuvu v roce 79. Vždy však byly obnoveny. Konec nastal až v roce 1631. Město zasáhla série zemětřesení, převalila se přes něj vlna pyroklastických plynů a na závěr bylo spolu se svými obyvateli zasypáno popelem a vulkanickým materiálem do výše několika metrů. Vzhledem k velké devastaci celého širokého okolí došlo k tomu, že se na ně postupně zapomnělo. Znovuobjeveny byly až o sto let později, kdy v roce 1748 začal první "archeologický" průzkum. Z nějakého důvodu se však začalo tradovat, že město tu leží zapomenuto nikoli od katastrofické erupce Vesuvu v roce 1631, ale už od roku 79. Proč? Náhoda, anebo promyšlená mystifikace?
Než budeme pokračovat, udělejme si jen tak pro pořádek časovou rekapitulaci: podle oficiální historie byly Pompeje zničeny v roce 79 našeho letopočtu a "znovuobjeveny" kolem roku 1748 (kdy zde začaly víceméně chaotické vykopávky, které by bylo přesnější nazvat drancováním). V době mezi těmito dvěma daty - celých 1669 - údajně nebyly. A teď jedeme dál.
Vyjedete-li z Neapole směrem na jih, ocitnete se po pár kilometrech ve městečku Tore del Greco, kde si na fasádě jednoho z domů - "Vily faraona Mennella" - třeba všimnete starého památníku. Řeknete si - žádná paráda, jedeme dál. Ale vydržte a přečtěte si, co stojí napsáno na mramorových deskách - tedy pokud umíte latinsky. Zjistíte totiž, že památník byl věnován obětem katastrofické erupce Vesuvu v roce 1631.