Zamyslite sa teraz nad touto tradičnou piesňou, zaznamenanou Obeyesekerem. Je odvodená z národnej epickej básne tamilského Nadu, zo Šilappattikaram: príbeh Šperku:
“Vytvorila rajskú studňu,
namočila [odev] v jej vode,
položila ruky na Palangovu hlavu,
a povedala mu nech vstane.
Akoby ležiac v posteli,
hlboko v príjemnom spánku,
pod vplyvom Pattini,
rozradostený bol princ.”
Jeden z významných, ale dosť neznámych príbehov z neskoršieho staroveku, je výprava na východ z egyptských prístavov v Červenom mori cez šíry oceán po dobu 40 dní a 40 nocí, k legendárnemu prekladisku Muziris, ležiacemu na indickom juhozápadnom, alebo malabárskom (Malabar) pobreží, v dnešnom indickom štáte Kerála. Jednalo sa o veľký navigačný výkon, technologický krok vpred, porovnateľný s objavom Amerík pri oboplávaní sveta Francisom Drakeom.
Libor Čermák | V indických eposech se velice často vyskytují tajuplné létající objekty, známé pod označením „vimana“. Zatímco původ slavné Vimaniky šastry, knihy o prastarém indickém letectví, je sporný (byla nejprve předáváná ústně a sepsána až asi před sto lety), můžeme zde i jinak narazit na celý panteon viman. A nejen jich. Podobný spis, jako Vimanika Šastra je i Sútradhára z 12. století, kde se také nalézají návody na konstrukci létajících viman. Popisuje se zde například, že trup musí být sestaven z lehkého kovu, motor by stroj prý měl mít na rtuť. A podle onoho návodu lze prý vystavět různě velké vimany.
Libor Čermák | Když jsem si přečetl o pradávných indických avatárech, nemůžu si pomoci, ale vypadá to, že už tehdy někdo znal historii živočichů na naší planetě. Ne, tentokrát Vás nechci zavést na měsíc Pandoru ze známého filmu. Tentokrát vás chci zavést do Indie. Právě odtud pochází onen výraz „avatár“, který si vypůjčili i autoři onoho filmového díla. Slovo „avatár“ pochází ze sanskrtu, onoho jazyka, o kterém se domnívám, že z něj vyšly všechny indoevropské jazyky.
Celé věky trvá náš sen o věčném mládí a kráse. Jak zabráníme úbytku sil a vitality? V čem tkví kouzlo áyurvédy? Tak dlouho, jako existuje samo lidstvo, trvá i sen o mládí a kráse. A touha pokořit smrt. Jak zabráníme úbytku sil a vitality? Jak zabráníme stárnutí? Filozofové a léčitelé nad těmito otázkami rozjímali a někteří skutečně nalezli odpovědi... před mnoha tisíci let. Archeologové objevili překvapující poznatky starodávných kultur. Tajemství dlouhověkosti bylo pečlivě chráněno a předávalo se z mistra na žáka, aby se nikdy neztratilo.
Mahabalipuram je starodávne mesto ležiace v juhoindickom štáte Tamilnádu, v štvrti Kančipuram. Z pohľadu histórie bolo Mahabalipuram kedysi súčasťou dynastie Pallava – Tamilskej dynastie, ktorá vládla nad časťou južnej Indie v 3.-9. storočí nášho letopočtu. Jeden z architektonických úspechov Pallavských kráľov bolo postavenie komplexu chrámov bežne známych ako ´Sedem pagôd Mahabalipuram´. Z týchto siedmich chrámov dnes môžeme vidieť len jediný – Pobrežný chrám. O ďalších šiestich sa hovorí, že sú potopené v mori.
