Průměrná výška dnešního člověka je někde okolo 170 cm. Nebylo to tak vždy. Byly doby kdy člověk dosahoval průměrně daleko menšího či naopak většího vzrůstu než dnes. Pověsti z různých míst světa hovoří o existenci trpasličích ras i ras obrů. Mimo to se v mýtech různých národů setkáváme se zvláštními tvory na půl lidmi a na půl zvířaty, jazykem dnešní doby genetickými mutanty.
Dnes už kultová kniha Klausa Donu: ZAKÁZANÁ ARCHEOLÓGIA je, ak to tak môžeme povedať, bibliou alternatívnej archeológie v najlepšom slova zmysle. Pán Dona svojimi skúsenosťami a serióznym prístupom neochvejne dláždi cestu "zakázaným" poznatkom do konzervatívneho sveta tradičnej vedy a vyráža tak z rúk skeptikov obvyklé tromfy, ktorí alternatíve radi vytýkajú povrchnú senzáciechtivosť. Vychutnajme si prednášku plnú doložených faktov! (english below)
Klaus Dona je rakouský historik a kurátor výstav se specializací na rod Habsburků. V r. 2001 ve Vídni uspořádal výstavu "Unsolved Mysteries", pro kterou po celém světě shromáždil na 470 artefaktů vybočujících z obecně známé lidské historie. Obyčejný kurátorský zájem ale brzo přerostl v dlouholeté bádání a výzkum v této oblasti...
Představil jsem si v duchu obrovské Město Bohů, které napříč měří přes 50 km a které se skládá z mnoha různých pyramid, monumentů a zrcadel Času. Představil jsem si, že všechny z nich jsou navíc vícevrstvé, a uvědomil si, že v tomto areálu může být skutečně zakódován celý pozemský život, který byl kdysi stvořen (znovu?!) v celé jeho rozmanitosti a jednotě. Uvědomil jsem si, že nelze stvořit člověka... odděleně od všeho živého, protože... každá buňka se cítí být člověkem. Sáhl jsem do skříně, vytáhl mapu Města Bohů a začal ji zkoumat.
Libor Čermák | V mnoha místech Evropy se vyskytují pověsti o obrech. Jsou tak rozšířené, že se až chce myslet, že tu v dávných dobách někdo takový skutečně byl. Pokusil bych se na tuto otázku dát odpověď. Tento fakt zarazil, a tak jsem se nejprve pokusil jednotlivé zprávy a pověsti o případných dávných obrech blíže popsat.
Je to ďalší skvelý článok, ktorý poukazuje na to, že o tom, čo sa nám deje pod nohami, nemáme ani šajn!
"Pohli sme sa vpred, k ukrytému chrámu, ktorý bol do pevnej skaly vytvorený vulkanickou činnosťou v dávnej minulosti. Týmito chodbičkami a chodbami niekedy tiekla žeravá láva. Teraz tadiaľ chodia bezvýznamní a maličkí ľudia, mysliac si, že sú bohovia. Ale teraz (pomyslel som si) sa musíme sústrediť na náš cieľ, ktorý máme na dosah ruky... a je tu Chrám Tajnej múdrosti."
"Láma, v Turfane a Turkestane nám ukázali jaskyne s dlhými a neprebádanými chodbami. Dá sa cez tieto chodby dostať do Šambaly [podzemné kráľovstvo podobné kráľovstvu Agharta]? Povedali nám, že niekedy z jaskýň vychádzajú zvláštni ľudia a chodia do miest. Tam chceli za veci platiť zvláštnymi starovekými mincami, ktoré sa už dlho nepoužívajú."
Na všetkých urnách, na stenách nad vchodmi i na kamenných tabuliach sú záhadné hieroglyfy – kľúč - a Smithsonský inštitút dúfa, že ho ešte rozlúšti. Nápisy sa podobajú tým, ktoré sa našli v tomto údolí na skalách. Rytiny na tabuliach majú pravdepodobne niečo do činenia s náboženstvom spomínaných ľudí. Podobné hieroglyfy sa našli aj na polostrove Yukatán, no v Oriente také nenájdeme.
„Najzaujímavejšie správy o podzemných ľuďoch, ktoré potvrdzujú rovnaký fakt, podal teozof C. W. Leadbeater. Hoci tvrdil, že má tieto fakty aktuálne potvrdené, jeho príbeh je údajne príbeh o skúsenostiach dvoch mladých Indiánov. Udalosť sa odohrala v roku 10 402 pred Kristom a bola odhalená vďaka ‘pamäti prírody’ (predpokladá sa, že záznam o udalosti existuje na astrálnej úrovni).
Čo je, preboha, TOTO? Na fotke vidíme obrovský, strašidelný prst. Rozpoznáte ho takmer okamžite, ale predsa sa musíte pozrieť dvakrát. Kosť sa zdá byť popraskaná. Ako od nejakej sekery. A veľmi, veľmi stará. Mumifikovaná. Na niektorých miestach rozdrobená. Roztrhaná, tuhá koža. Rozštiepené, uvoľnené nechty. Áno, naozaj sa zdá, že ten strašidelný pozostatok je prst. Ale obrovský, 38 palcov dlhý. Aké tajomstvo je za tým?
