Poďakovanie patrí vedeniu Lekárskej spoločnosti naturálnej medicíny, ktorá prvé stretnutie s profesorom Muldaševom na Slovensku zorganizovala. Verejnej besede predchádzal XX. interdisciplinárny lekársky kongres naturálnej medicíny s medzinárodnou účasťou, kde dostali priestor témy, ktoré by sme mohli smelo nazvať “medicínou budúcnosti”. Prof. MUDr. Ernst Rifgatovič Muldašev, DrSc., prišiel na Slovensko s veľkým darom...
Ernst Muldašev, doktor medicíny, profesor, generálny riaditeľ Centra očnej a plastickej chirurgie v Ufe, chirurg vyššieho stupňa, čestný konzultant Luisvillskej univerzity (USA), člen Americkej akadémie oftalmológie, diplomovaný oftalmológ Mexika. Organizuje vedecké expedície do Himalájí, Tibetu, Egypta a ďalších krajín, ktoré významne prehĺbili chápanie problémov regeneratívnej chirurgie vrátane senzačných objavov filozofického a historického významu.
V předchozí kapitole jsem se pozastavil nad tím, že s pomocí oftalmogeometrie můžeme studovat lidské rasy. Otázka vzniku lidských ras je vůbec velice zajímavá. Proč se třeba lidé i v různých koutech naší planety navzájem odlišují? Závisí nějak proměnlivost lidského vzhledu na tom, v jaké části Země lidé žijí? Kde se nachází ohnisko prapůvodu lidstva? Z koho jsme vznikli?
V té době ke mně přišel hlavní gynekolog města Ufy. Výjimečná solidnost jeho zevnějšku nevzbuzovala pochybnosti: vysoký růst, krásné břicho, velký oválný obličej s mohutným plnovousem a vysoké čelo. Téměř současně s ním vešla do ordinace operační sestra Lena Voroninovová, krásná, milá, velmi malá dívka. Tváře hlavního gynekologa a Leny Voroninovové byly natolik odlišné, že jsem jim navrhl, aby se podrobili oftalmogeometrickému počítačovému fotografování jako pokusné osoby. „Jestliže jsou jejich tváře natolik rozdílné," pomyslel jsem si, „jak se asi liší jejich oči?"
Mám přítele. Jmenuje se Lobankov. Je ve své přirozenosti nesmělý, a proto během rozhovoru často klopí oči a dívá se na zem. Jednou, když jsem se stal bezděčným svědkem Jurova nepříjemného rozhovoru na téma svatba, všiml jsem si věty vyřčené jeho snoubenkou:
„Podívej se mi do očí, Juro! Proč klopíš oči, ty snad něco skrýváš?!" „Proč chce po Lobankovi, aby se jí podíval do očí?" napadlo mě najednou. „Zřejmě chce v jeho očích přečíst to, co neřekl slovy..."
Jsem typický vědec - výzkumník a celý můj život je zasvěcen bádání na poli struktur a biochemie lidských tkání s jejich následným využitím jako transplantátů v oční a plastické chirurgii. Nejsem nakloněn filozofii. Spatně snáším společnost lidí, kteří mají sklon k nadpozemským myšlenkám, senzibilitě, čarodějnictví a jiným zvláštnostem. Každoročně provádím 300-400 náročných operací a zvykl jsem si hodnotit výsledky vědeckých výzkumů podle jasných a konkrétních parametrů: ostrosti vidění, konfigurace obličeje atd. A navíc jsem produktem komunistické země a ať jsem to chtěl nebo ne, byl jsem vychováván propagandou k ateizmu a uctívání Lenina, i když jsem na komunistické ideály takřka nikdy upřímně nevěřil. Náboženství jsem nestudoval.
