KDO JSME MY SLOVANÉ ~ Příchod Slovanů? ANTON PERDIH: VZNIK A VÝVOJ LIDSTVA

Populárně naučný článek Perdih, A. (2020). Nastanek in razvoj človeštva, Slovensko staroselstvo in Istri III (L. Dobrinja, Ed.), Koper: Vita, zavod za kulturo in izobraževanje: KD Beseda Slovenske Istre, 16-27.

ANTON PERDIH

VZNIK A VÝVOJ LIDSTVA

Z haploskupiny F ve více krocích, v době před zhruba 49.000 až zhruba 43.000 lety, vzniklo pět důležitých dnešních haploskupin, což jsou haploskupiny G, H, I, J a K, obrázek č. 7.

›› VÄČŠÍ OBRÁZOK
Obrázek č. 7. Potomci haploskupiny F na chromozomu Y a směry jejich šíření. Čísla udávají počet let před současností.

Lidé s haploskupinou I zůstali převážně v Evropě, v menší míře se vyskytují také na Blízkém východě. Toto byli prvotní Evropané a byli, společně se svými ženami, které měly převážně haploskupinu U mitochondriální DNA, téměř jediní (dominantní) obyvatelé Evropy před příchodem zemědělství (G. Brandt a kol.). Dnes jejich potomci tvoří ve Slovinsku necelou jednu třetinu obyvatelstva. (V Česku a na Slovensku je tomu podobně. Konkrétnější čísla pro mužskou haploskupinu I: Slovinsko 31%, Slovensko 24%, Česko 24% dnešní populace. Pro ženskou mtDNA haploskupinu U: Slovinsko 19%, Slovensko 14%, Česko 16% dnešní populace. Poznámka D.P.)

Šíření haploskupiny G ukazuje obrázek č. 8. Po svém vzniku, před okolo 48.500 lety se šířila přes Blízký východ do Afghánistánu. Tam vznikla její podskupina G2a, která se pak šířila zpět na západ a dosáhla oblastí, ve kterých se rozvíjelo prvotní zemědělství. Haploskupina G2a byla hlavní mužská haploskupina nositelů nového, zemědělského způsobu života, při šíření zemědělství z Blízkého východu do Evropy. Jejich ženy vnesly do Evropy většinu dnešní pestrosti haploskupin mtDNA (Brandt a kol.) Ale později byli muži s haploskupinou G2a téměř vyhubeni nově příchozími lidmi s mužskou haploskupinou R1b. Ve Slovinsku je dnes velmi málo mužů s haploskupinou G2a. (Konkrétnější čísla pro haploskupinu G: Slovinsko 1,5%, Slovensko 4%, Česko 5% dnešní populace.

Ženy tyto genocidní události přežily ve větší míře než muži a ženské geny, které přišly do Evropy se zemědělstvím, jsou dnes nejvýznamnější složkou genofondu Evropanů po ženské linii. Se zemědělstvím přišly do Evropy ženské mtDNA haploskupiny H, N1a, T2, K, J, HV, V, X, které dnes mají orientačně dvě třetiny lidí v Česku, na Slovensku, ve Slovinsku a podobná situace je na většině území Evropy. V horských oblastech Alp je kontinuita ženských genů spíše ještě větší, je o něco menší podíl mtDNA, která přišla se zemědělstvím, a vyšší podíl „starší“ mtDNA z doby mezolitu a paleolitu, tj. lovců a sběračů. Tento jev, kdy muži jsou pobiti, ale značná část žen přežije, je obvyklý u starých případů genocid, a proto jsou tyto události lépe sledovatelné pomocí mužské DNA chromozomu Y a hůře sledovatelné pomocí ženské mtDNA. Jinými slovy, po ženské, mateřské linii jsou dnešní Evropané relativně homogenní, od Atlantiku po Rusko, přičemž jde o geny mnoha různých „pramáti“. Procentuální zastoupení různých „pramáti“ jen trochu kolísá region od regionu. Po mužské, otcovské linii, jsou větší rozdíly mezi jednotlivými regiony Evropy, podle toho kde jací prehistoričtí dobyvatelé pobili muže a zplodili potomstvo s původními ženami. Jsme tedy, do značné míry, potomky různých „praČingischánů“, jejichž jména neznáme. Poznámka D.P., údaje čerpány z Perdih 2016.)

›› VÄČŠÍ OBRÁZOK
Obrázek č. 8. Vznik haploskupiny G a šíření jejích nositelů v Asii a Evropě (šipky s černými špičkami). Šipky s bílými špičkami ukazují šíření zemědělství v Evropě (Zohary a Hopf). Vidíme, že obojí bylo v Evropě šířeno paralelně, souběžně. Čísla udávají počet let před současností.

Kromě haploskupiny I jsou pro nás důležité také haploskupiny R1a, R1b a N. Všechny jsou potomky haploskupiny K, která vznikla někde v Evropě před zhruba 47.000 lety a šířila se hlavně přes východní Evropu do Asie, obrázek č. 9. Během tohoto šíření se z haploskupiny K rozvinula na Středním východě haploskupina LT a z ní pak L a T. Ve Střední Asii z haploskupiny K vznikla, před zhruba 44.000 lety, haploskupina P, ze které před zhruba 31.000 lety vzešly dvě haploskupiny Q a R. Lidé s haploskupinou Q žijí dnes převážně ve východní Asii a v Americe – od Inuitů na severu po indiány v Jižní Americe.
Z haploskupiny R ve Střední Asii před zhruba 30.000 lety vznikla haploskupina R1 a z ní před zhruba 24.000 a 21.000 lety vznikly haploskupiny R1a a R1b (tyto dvě jsou dnes dominantními haploskupinami Evropy. Poznámka D.P.) V jihovýchodní Asii pak z haploskupiny K vznikla haploskupina NO a z ní před zhruba 37.000 lety její dceřiné haploskupiny N a O. Haploskupina O je dnes charakteristická pro populace jihovýchodní Asie. Lidé s haploskupinou N se pak šířili severozápadním směrem, přes celou Asii, a dnes tvoří hlavní část severoasijských a severoevropských populací (sever Sibiře, ale i oblast Bajkalského jezera, dále sever evropské části Ruska, severovýchod Skandinávie a Baltské země – Sámové, Finové, Estonci, Lotyši, Litevci. Poznámka D.P.)

›› VÄČŠÍ OBRÁZOK
Obrázek č. 9. Potomci haploskupiny K na chromozomu Y a směry jejich šíření. Čísla udávají počet let před současností.

Lidé s haploskupinou R1b se po konci posledního zalednění z většiny přesídlili z Asie na západ, do středního Povolží, obrázek č. 10. Tam rozvinuli předkurganské a kurganské kultury a následně se šířili z jihoruských stepí dále na jih. Před zhruba 6.500 až 6.000 lety vydrancovali území dnešního Bulharska a Panonské nížiny. Na obranu proti nim byla v jihovýchodním Slovinsku postavena některá hradiště. Vzpomínkou na ně jsou také lidové pověsti o psohlavcích a vlkodlacích, tradované na tomto území. Poté, co si přenesli z Balkánu do Povolží a na území kolem východní části Černého moře, technologii zpracování kovů rané doby bronzové, se část z nich vydala na jih do Mezopotámie. Ti, kteří zůstali severně od Kavkazu, tam časem rozvinuli jámovou kulturu. Ti, kteří přišli do Mezopotámie, tam založili rané Sumerské státy. Část z nich postoupila do Egypta, kde byli zakladateli faraonského zřízení. Z Egypta část z nich pokračovala do střední Afriky, kam dorazili před zhruba 4.400 lety. Jejich potomci (muži s haploskupinou R1b) tam žijí dodnes. Jiná část se přesunula s Egypta přes severní Afriku a před zhruba 4.800 lety dosáhla Pyrenejského poloostrova (od jihu). Tam rozvinuli kulturu zvoncových pohárů a šířili ji po západní Evropě až do Skandinávie. „Cestou“ v nížinných oblastech vyhubili většinu mužských původních obyvatel a přivlastnili si jejich ženy. Současně napadali střední Evropu a na obranu před nimi předci Slovinců v západním Slovinsku postavili systém hradišť. Postup lidí s haploskupinou R1b se pak zastavil v Porýní a uprostřed Pádské nížiny. Dnes je mezi Slovinci okolo jedné pětiny mužů s haploskupinou R1b (Slovinsko 18%, Slovensko 14,5%, Česko 22%).

Lidé jámové kultury sice napadali svoje západní sousedy, nerozšířili se však do střední a západní Evropy, ale pouze do Mezopotámie. Subklady a haplotypy R1b lidí v západní a střední Evropě nepocházejí přímo z lidí jámové kultury, nýbrž z jejich společných předků (tedy z větve, která se šířila po trase Mezopotámie, severní Afrika, Pyrenejský poloostrov a z něj na sever a východ. Poznámka D.P.) To nám říká, že výklad Marije Gimbutasové o původu Indoevropanů je nesprávný, nepřesný. Kromě toho lidé jámové kultury, a zároveň R1b lidé, kteří přišli do západní Evropy, mluvili nějakými jazyky náležejícími do altajské skupiny jazyků té doby, nikoliv indoevropskými jazyky (M. Alinei).

›› VÄČŠÍ OBRÁZOK
Obrázek č. 10. Vznik haploskupiny R1b a šíření jejích nositelů do Evropy a Afriky (modré šipky a čísla). Zelené šipky a čísla – směry a časy šíření zemědělství po Evropě, Asii a Africe (Zohary a Hopf). Čísla udávají počet let před současností.

Anton Perdih

-pokračovanie-

Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

Na hodinách dejepisu sme sa učili, že starí Slovania sa sem vraj prisťahovali odniekiaľ z východu niekedy v 6.-8. storočí. Predtým tu vraj žili Kelti, Germáni a iné neslovanské kmene. Pod ťarchou nových faktov, získaných na základe moderného genetického výskumu, sa táto teória o neskorom príchode Slovanov do Európy dnes rúca ako domček z karát. Všetko nasvedčuje tomu, že predkovia dnešných Slovanov boli autochtónnymi obyvateľmi Európy. Potvrdzujú to nielen rôzne genetické výskumy ale aj lingvistické analýzy. Ako to teda bolo? Pozrime sa na genetické pozadie dnešných Európanov. Ktoré migračné vlny a aké procesy mali na toto zloženie najväčší vplyv? Aký je pôvod starovekých kmeňov Keltov, Germánov ap.? Ako to bolo s tzv. sťahovaním národov? Čo o tom prezrádzajú archaické názvy a toponýmia? Ako sme pokročili s lúštením tzv. neprečítateľných archaických nápisov? Celý rad faktov a indícií svedčí o tom, že Praslovania tu už boli dávno pred údajným historickým príchodom slovanských kmeňov do Európy. Ukazuje sa, že staroslovančina má úplne špeciálne postavenie v rámci tzv. rodiny indoeurópskych jazykov. Poznanie dávnej histórie a prehistórie určite nebude nikdy úplné, ale dnešné poznatky nielen poodhaľujú závoj nevedomosti, ale úplne menia dnešné prevládajúce názory na dejiny starých Slovanov i celej Európy.