“Dokonce i známí řečtí filozofové chápali, že tvrzení poznej sebe! je pro lidskou bytost nejtěžší úlohou, se kterou se může potýkat. Není to prostě o shrnutí jedinečných vlastností člověka, jeho osobnosti, fyzického vzhledu, emocí a mentálních kvalit. Je v tom něco základnějšího… nepolapitelnějšího.”
“Mysl používá ke komunikaci slova, obrazy a čísla. Srdce používá pocity a empatii. Naše vědomí používá chování. To je důležité, ne-li klíčové pochopení, protože naše vědomí dohlíží na naše emoční a mentální stavy. Je to větší sféra, která zahrnuje mysl a srdce. Tedy vědomí je tou naší částí, která je nekonečná a neohraničená. Není obsaženo ve hmotě mozku, tkáních těla a dokonce ani v emoční energii srdce. Přesto je individualizované jako my.”
“Už dost bláznů mátlo neinformované, že právě oni, ti blázni, jsou pravým vzorem praktických mystiků. Jak se však stali těmi blázny? – Tím, že místo aby se věnovali soustřeďování mysli, čímž by utlumili její samovolnou činnost a též i vnímání, tuto činnost naopak zvyšovali. Oddali se myšlení, jež jim po zanechání koncentrace přinášelo nový druh myšlenek, než jakými se zabývali dříve v údobí živočišného způsobu žití. Viděno však z výšin mystického vývoje, je naprosto stejné, zabývá-li se neovládaná, samovolně činná mysl předměty smyslových chtíčů nebo spekulacemi o nadsvětském životě a o mravném nebo nemravném myšlení a počínání.”
“Lidský stav se vyznačuje změnami. U lidí je příznačné, že kolísají od stavů doslova bláznivého nadšení až zase do zoufalství. Mezi těmito krajními duševními stavy existuje ideální rovnováha, kterou lze označit za čisté původní lidství; toto lidství trpí tím, že onu bláznivou radostivost musí vyrovnávat následujícím zoufalstvím. Z toho vyplývá, že nevede k ničemu dobrému dát se unášet stavem lidství. Od kolébky až do hrobu se bláznivá radostivost střídá s duševními bolestmi až zoufalstvím a tím se stává to, že člověk je jen člověkem, a to od narození až do smrti.”
“Ti, které jejich touha šťastně žít nebo získat vědění podněcuje k hledání pomocí jógy, často užívají nevhodné jógické prostředky. Téměř vždy se nechávají zlákat poslední ze tří částí jógické výchovy, totiž soustřeďováním, bez ohledu na jeho stupně. A přece první součástí jógické výchovy je výchova mravní, která vlastně řeší problém nešťastného pocitového života v celé jeho šíři. Soustředění ho buď neřeší vůbec, nebo pouze v některých víceméně abstraktních obrysech.”
Nepotrebuje komentár...