V roce 1866 napsal britský deník Independent, že ve zlatém dolu Angels Creek v Kalifornii byla nalezena podivuhodná lebka; nacházela se v hloubce 39 metrů, pod několika vrstvami sopečného popele a štěrkopísku. Protože štěrkopísek, v němž byla lebka nalezena, pocházel z doby před pliocénem, usoudil majitel dolu James Mattison, že jde o vzácný nález; předal ji proto k dalšímu prozkoumání geologovi Albertu Scribnerovi. Až když Scribnerův asistent z nálezu odstranil (dost neodborně) zatvrdlou vrstvu geologického materiálu, začalo být zřejmé, že by mohlo jít o lidskou lebku.
ZMATENÍ ARCHEOLOGOVÉ
Objekt tedy putoval k jistému Williamu Jonesovi, místnímu lékaři, který byl znám jako vášnivý sběratel podobných kuriozit. Jones se pak spojil s Geologickým institutem v San Francisku a po domluvě zaslal lebku k dalšímu prozkoumání profesoru Josiahovi D. Whitneymu (1819-1896). Už o tři týdny později navštívil profesor místo nálezu v Angels Creek a mluvil s Jamesem Mattisonem, který potvrdil vše, co ve své zprávě uvedl doktor Jones. Jelikož profesor Whitney znal Jonese i Scribnera už řadu let a důvěřoval jim, považoval historii nálezu lebky za věrohodnou.
V červenci roku 1866 předložil profesor Josiah D. Whitney Kalifornské akademii věd zprávu o lebce z Angels Creek, v níž mimo jiné konstatoval, že nález pochází z třetihorní geologické vrstvy. Zároveň vyjádřil přesvědčení, že jde o nejstarší ostatek člověka, který byl do té doby nalezen. Je pochopitelné, že senzační objev vyvolal mezi vědci v celých USA vlnu nadšení.
To ovšem vyprovokovalo k náležité reakci i oponenty. Třeba v religiózně laděném deníku Congregationalist vyšel 27. září 1867 článek, jehož autor tvrdil, že lebku narafičili v dolu zlomyslní dělníci s cílem napálit profesora známého svým ateistickým postojem. V článku se píše doslova: „Jsme přesvědčeni, že celý příběh je i z vědeckého hlediska zcela nevěrohodný, a v tomto názoru nás utvrzuje i výpověď duchovního, který v této oblasti působí již řadu let. Několik dělníků z dolu se mu přiznalo, že lebku v dole nastražili jen proto, aby si vystřelili z profesora Whitneyho."
Obr. Lebka z Angels Creek
Kdyby lebka byla pravá, šlo by o nález ostatků nejen nejstaršího obyvatele amerického kontinentu, ale nej staršího člověka vůbec! A profesor Whitney poukázal na to, že zvěsti o úmyslném podvrhu se vynořily teprve poté, co o jedinečném objevu informoval tisk v celé zemi. Jak to tedy bylo doopravdy? Dá se ještě vůbec po tak dlouhé době zjistit pravda?
Faktem je, že ve Francii i Velké Británii k podobným podvodům došlo, ať už to bylo kvůli vypsaným prémiím pro nálezce, nebo kvůli snaze udělat si jméno. Pochybnosti tedy byly na místě a diskuze kolem lebky ze zlatého dolu neutichaly. Koncem devadesátých let 19. století se proto washingtonský Smithsonian Institute rozhodl, že dá nález z Angels Creek znovu prozkoumat pomocí nejmodernějších metod, které byly tehdy k dispozici Tento úkol byl svěřen antropologovi Williamu Henrymu Holmesovi (1846-1933), který měl také prověřit okolnosti nálezu.
Holmesovi se podařilo vypátrat, že lebka ve skutečnosti pochází z indiánského pohřebiště poblíž Salt Spring Valley, odkud ji muž jménem Jack L. Boone přinesl jistému Georgemu Sticklemu, poštmistrovi v Angels Creek. Poté, co důkladně pohovořil se všemi zúčastněnými osobami, sepsal William Henry Holmes závěrečnou zprávu, v níž mimo jiné konstatuje: „V minulosti zde byly lebky nacházeny dost často, protože tu kdysi býval indiánský hřbitov; a indiánské kmeny, které žily v oblasti Salt Spring Valley, pohřbívaly své mrtvé tak, že je ukládaly do hlubokých jam, šachet nebo skalních proláklin."
Tyto i další zjištěné skutečnosti utvrdily Holmese v přesvědčení, že tu někdo hrál falešnými kartami. A mohl si ušetřit odborné analýzy „doličného předmětu" - i bez nich bylo jasné, že lebka v žádném případě nepochází z třetihorní geologické vrstvy.
-pokračovanie-
Erdogan Ercivan
KNIHU môžete zakúpiť i na tejto adrese
VŠETKY časti tohto seriálu postupne nájdete na tejto adrese
Súvisiace:
ERDOGAN ERCIVAN Výber
http://www.miesta.net/rubrika/erdogan-ercivan-vyber
