Dlouhá tisíciletí, člověk se pokoušel poznat obrovský rozsah prostoru – vesmír, který ho obklopuje. Za tímto účelem bylo vytvořeno mnoho konceptů vesmíru a filozofií, definujících roli člověka v něm. Postupem času, některé tyto teorie se staly tzv. vědeckými teoriemi o vzniku a fungování vesmíru, které postupem času krystalizovaly, až vykrystalizovaly do současné podoby teorie Velkého Třesku, postavené hlavně na Einsteinových teoriích.
Všechny ostatní vědecké teorie skutečnosti jsou, v principu, podřízeny, či speciální aplikace “hlavní” teorie – kosmologické teorie. Z tohoto důvodu, lidské představy o vesmíru, ale hlavně směřování celé civilizace a její budoucnost, závisí na tom, nakolik je její Teorie Vesmíru ve shodě se skutečnou povahou vesmíru. Na základě konceptů a teorií o vesmíru, potažmo přírodě/skutečnosti, jsou konstruovány nejrůznější technická zařízení a technologie. Proto, budoucnost pozemské civilizace v dlouhém úseku závisí primárně na tom, jaké zařízení a technologie vyvine a bude používat.
Jestliže koncepty o příprodě a realitě jsou mylné nebo nepřesné, můžou vést ke katastrofám a destrukci, obojího civilizace, tak i přírody a životu na této nádherné planetě, kterou nazýváme Země. Koncepty o vesmíru a přírodě se graduálně posunují z čistě teoretických, směrem k praktickým aplikacím, a tímto dramaticky ovlivnit směr, kterým se civilizace ubírá, potažmo budoucnost civilizace a života zde na zemi. Každý, nejen filozof nebo vědec, by se měl proto zajímat o správnost přijímaných konceptů o vesmíru a přírodě, protože se to týká v konečném důsledku každého.
Vzato obecně, koncepty o fungování vesmíru můžou být klíčem k obrovskému rozvoji civilizace, pokud jsou korektní, ale můžou také způsobit destrukci civilizace, pokud jsou nepřesné nebo úplně mylné. Přesné teorie vesmíru vedou ke tvoření, kdežto mylné k destrukci.
Řečeno jinými slovy, mylné koncepty o povaze vesmíru se můžou stát zbraní hromadného ničení, proti níž je atomová bomba dětská hračka. Toto není metafora, ale obnažená pravda, která není odvislá od toho, zda v to někdo věří, nebo ne, a, jako každý pravdivý výrok, není závislá na úhlu pohledu, o nic více, než například závislost aktivity slunce na tom, zda v něj někdo věří či ne.
Slunci je naprosto jedno, jaký druh teorií o něm lidé vytváří. Blízkost těchto konceptů skutečné realitě je významná pouze pro člověka, nikoliv pro slunce. A v tomto kontextu si nemohu nevšimnout, že mnoho lidí, kteří nazývají sami sebe vědci, na tuto jednoducho pravdu velmi často zapomíná, a nechávají se unášet teoriemi, které mají mnohem více společného s jejich osobními cíli, než se skutečným fungováním světa. A přitom “honba“ za pravdou by měl být hlavní cíl každého, obzvláště vědců, kde by to mělo být nejdůležitější pravidlo, nadřazené všemu ostatnímu.
Bohužel, výše uvedené není pouze výplod mé fantazie, ale fakt. A tento fakt není ukryt v bez-smyslných vzorcích a formulích, kterým rozumí jen hrstka vyvolených. Je to fakt který lidé mohou snadno pochopit, nezávisle na tom jaké mají vzdělání a či umí číst či ne. Navíc už nyní se jeho dopady projevují na lidech a planetě v menší či větší míře.
Falešné, mylné koncepty o povaze vesmíru vyúsťují v ekologickou katastrofu, k níž se země “sebevědomě” žene mílovými kroky. Existuje tolik potvrzení tohoto, ten kdo tyto znaky bude chtít vidět, proto toho všechny pochybnosti o tom co se děje velmi rychle vymizí.
Vše nasvědčuje tomu, že technokratická cesta vývoje kterou se současná civilizace udává, nabrala směr směrem k sebe-destrukci. Tradiční věda nashromáždila velké množství poznatků o různých projevech a fenomém v tzv. “středním světě”, který člověk obývá. Střední svět, umístěn mezi svět kvarků, atomů a molekul – mikrosvět, a mezi svět hvězd, galaxií a vesmírů – makrosvět, je světem, kde se manifestují přírodní zákony. V tomto středním světě jsou lidé schopni pozorovat pouze projevy skutečných pravidel a principů fungování přírody.
Projevy skutečnosti, které je člověk schopen vnímat svými pěti smysly představují jen pověstnou špičku ledovce. Vše ostatní je nepoznatelné, a čemž mnoho psal Immanuel Kant. Toto poznání je nevyhnutelné pokud člověk chce vytvořit odpovídající obraz fungování vesmíru, protože za pomocí pouze pěti smyslů je toto nemožné.
Toto platí jednoduše proto, že 5 smyslů člověka se vyvinulo jako důsledek adaptace na životní podmínky v ekologickém “prostředí”, které obývá jako živočišný druh. Smyslové orgány dovolují člověku přesnou orientaci a působení v tomto prostředí, ale nic více než to. Smyslové orgány mají smysl pouze ve středním světě.
Člověk vytvořil mnoho přístrojů a zařízení, které mu dovolují v omezené míře nahlédnout do mikrosvěta a makrosvěta. Zdálo by se tedy že problém je vyřešen: pomocí těchto zařízení člověk dohlédne tam, kam nemůžou jeho smysly. Nicméně, je zde několik ALE. Jedno z nejvýznamnějších je to, že člověk těmito přístroji pouze zvětšil rozsah toho co je schopen vnímat, ale na kvalitativní úrovní toho co je schopen vnímat se nezměnilo nic – stále jde o týchž 5 smyslů.
Jinými slovy, omezení daná jeho smyslovými orgány byla takto přenesena i do mikrosvěta a makrosvěta. Stejně tak jako je nemožné vnímat krásu květiny za pomocí sluchu, je nemožné proniknou do tajů povahy skutečnosti za pomocí pouze pěti smyslových orgánů. Obraz skutečnosti který člověk za pomocí technický zařízení získá, mu neumožní propojení s nepoznatelným. Namísto toho, umožní mu to vytvořit falešnou představu o povaze vesmíru, získanou za pomoci těchto pěti smyslů.
Tedy, je to omezenost nástrojů poznání, které způsobili že byl vytvořen zkreslený obraz fungování vesmíru, toto „přinutilo“ člověka zabočit na cestě poznání o vesmíru na špatným směrem, díky tomu, že jeho pozorování o okolním vesmíru byla prováděna za pomocí přístrojů a limitována jen na jednu část projevů přírodních zákonů.
Na začáktu procesu vytváření teorií o povaze vesmíru byla nutnost zavést postuláty – předpoklady které se akcetpují bez vysvětlení. V principu, na každý postulát se pohlíželo, a stále pohlíží, jako na Boha, podobně jako věřící akceptuje Boha bez požadování důkazů. A zatímco akceptování postulátů bylo víceméně nutné v počátečních stádiích cesty za poznáním, je vysoce nežádoucí a nepřijatelné v závěrečných fázích definování konceptů o povaze vesmíru.
Pokud by se lidské koncepty o povaze vesmíru ubíraly správným směrem, počet postulátů by se měl graduálně snižovat, dokud nezbyde jeden-dva základní, které nevyžadují vysvětlení / ověření experimenty. Například, existence reality vnímané našimi smysly by měl být takovýto základní postulát.
Člověk není schopen vnímat pomocí svých smyslů vše co existuje. Například, nemůže vnímat elektromagnetické záření (kromě světla) či radiaci, ačkoliv jejich existence a účinky na hmotu jsou velmi reálné.
Ve skutečnosti, člověk je schopen svými smysly vnímat jen nepatrný zlomek elektromagnetického spektra, které je nyní známo díky citlivým přístrojům. Nemluvě o formách záření a hmoty, které dnešní nástroje detekovat nejsou schopny.
Ať tak nebo tak, člověk odjakživa touží po skutečnému porozumění světa. Bohužel, takovéto porozumění nenastane přes noc. Takovéto porozumění se získává skrze pokusy a omyly, kdy se chybné koncepty odebírají na stránky historických knih, aby byly nahrazeny novámi koncepty, které v průběhu času mohou být opět identifikovány jako mylné. Nicméně, každé takovéto „zavržení“ konkrétní teorie je však pozitivné jev, neboť v důsledku umožní identifikovat, kudy cesta nevede a posunuje pravé poznání kupředu.
Metrika, která ukazuje zda se poznání posunuje správným směrem, je velmi jednoduchá – množství znalostí se zvyšuje, a množství postulátů se snižuje. Pokud se toto děje, není důvod k obavám.
Naopak, pokud se počet postulátů v teorii v průběhu času zvyšeje, je to neomylné znamení, že se vzdaluje od korektního pochopení skutečné povahy jevů. A toto představuje nebezpečí pro budoucnoust civilizace, neboť to v konečném důsledku nevyhnutelně vede k sebedestrukci.
Moderní věda obsahuje výrazně více postulátů o povaze vesmíru, než například před sto lety. Navíc k tomu, množství postulátů nadále roste. Všichni jsme si tomu přivikli natolik, že už nás přítomnost postulátů témeř v jakékoliv teorii vůbec nezaráží.
Ty nejjednodušší otázky dokáží přivést do úzkých i nejuznávanější vědce. Pokud se zeptáte akademického fyzika, co je to elektrický proud, dostane se vám odpovědi která se učí na základní škole: „elektrický proud je usměrněný pohyb elektronů od záporného ke kladnému pólu“. Avšak když se téhož fyzika zeptáte, co je to elektron, co je to náboj, co je to kladný a záporný pól, a proč se elektrony pohybují směrem jakým se pohybují, odpoví pravděpodobně – to ví jen bůh. (Sám jsem se takovéto odpovědi dočkal, od mezinárodně uznávaného fyzika!). V podstattě, jediná věc ve vysvětlení elektrického proudu, která není postulátem, je koncept usměrněného pohybu.
V tomto nejjednodušším případě, výkladu fenoménu který dnes zná každé dítě, jsou čtyři koncepty které jsou bez dalčího vysvětlení. Čtyři postuláty jsou obsaženy v jedné větě, a nabízeny jako „přírodní zákon“. A toto zdaleka není osamocený případ – téměř všechny dnes přijímané tzv. fyzikální zákony jsou „tvrzení“ v podobném duchu.
Ukazuje se to být poněkud zajímavou situací, když kdykoliv když se někomu podaří najít nálepku či slovo, které může být přiřazeno nějakému jevu, „problém“ se považuje za vyřešen a na světě je nový vědecký objev / teorie. Ale co se děje ve skutečnosti je to, že je vytvořen termín bez skutečného obsahu, tudíž tvořící rozpor mezi termínem a obsahem.
Jeden z nejzářivějších příkladů rozporu mezi nálepkou/termínem a skutečným obsahem je koncept „Temné hmoty“.
Astrofyzici, kteří studovali pohyby kosmických těles, narazili na zajímavý fenomén. Aby se kosmická tělesa – planety, hvězdy a galaxie, pohybovaly (podle zákonů o pohybu kosmických těles) po trajektoriích, po kterých se pohybují, bylo by na to ve vesmíru zapotřebí 10x tolik hmoty, než kolik je pozorováno.
Jinými slovy, množství hmoty, které je známo moderní vědě, „tvoří“ pouze deset procent celkové hmoty ve vesmíru, nutné pro to, aby se vesmír choval tak, jak je jeho chování pozorováno.
Jen DESET PROCENT.
Galaxie, hvězdy, planety a další materiální objekty, by měly existovat v 10x větším zastoupení či hmotnosti než jsou pozorovány, aby se podle zákonů nebeské mechaniky mohly pohybovat způsobem, jakým se pohybují. Těchto 90 procent chybějící hmoty nemůžeme nazvat „malou odchylkou“ meření, naopak, je to absurdní rozpor. Velmi reálné objekty se pohybují po trajektoriích, které by vůbec neměly být možné! Toto jsou fakta, která sice moho být zamlčena, avšak nikoliv popřena.
Jak si moderní věda našla cestičku z této prekérní situace? Bylo nalezeno velmi „jednoduché“ řešení: vědci se dohodli, že chybějící hmotu označí termínem temná hmota, jež nemůže být nijak pozorována, změřena žádným technickým přístrojem ani poznatelná žádnými z pěti smyslů. A vše bylo „vyřešeno“ - 10 procent fyzické hmoty plus 90 procent temné hmoty dává dohromady požadovaných 100 procent objemu hmoty, který je ve vesmíru požadován, aby se pozorování kryla s teoriemi.
No není to velmi „pohodlné“ řešení tohoto rozporu?
Zbývá pouze jedna otázka: komu takovéto řešení prospěje.
Ale i zavedením tohoto řešení, moderní věda přiznává, že je v této otázce absolutně v temnotě. Ukazuje se že moderní věda není až tak vědou ve striktním smyslu slova, jelikžo vědci (ne všichni, je třeba říct) uznávají, že mají poznání jen o deseti procentech skutečnosti. A podle nich, toto (navíc nekopletní) poznání o 1/10 skutečnosti jim dává právo požadovat uznání jejich teorií jakožto pravdivého poznání o povaze vesmíru, a vystupovat jako experti s patentem na pravdu, jejichž slovo se nesmí zpochybňovat, neboť je to „vědecky ověřený fakt“.
Moderní věda se ve své podstatě v ničem neodlišuje od náboženství, protože každý postulát, který je akceptován bez důkazu, je takový malý „bůh“, stejně jako Bůh v náboženstvích je akceptován bez důkazu. Z pohledu čisté logiky, náboženství má výhodu oproti vědě, protože pouze postuluje Boha a ten vvtvořil vše ostatní. Je to logicky „neprůstřelný“ systém který má pouze jednu „neznámou“ - Boha. Ale tento neprůstřelný systém má jednu „malou“ vadu na kráse – nedává žádný smysl bez postulování Boha.
Nahlíženo z této stránky, tento systém myšlení začíná postulováním Boha, z něj odvodí vše ostatní, a tím opět dokládá existenci Boha. Had žere vlastní ocas. Náboženství které je konstruováno postulování Boha se ukazuje jako slepá cesta již od samého začátku.
Na rozdíl od náboženství, moderní věda je z pohledu logiky daleko od ideálního stavu, ačkoliv zdánlivě je postavena na důkazech a pozorování přírodních jevů. Díky faktu že je odvozena od pozorování přírodních zákonů ve středním světě, tj. procesů které probíhají mezi úrovněmi mikro-světa a makro-světa, moderní věda hraje roli pozorovatele.
Všechno by bylo víceméně v pořádku, pokud by se vědci omezili na pozorování přírodních fenomémů které se odehrávají kolem nás, a opustili by pokusy tyto jevy „napasovat“ do svých teorií, což vede pouze k indoktrinaci postuláty, koncepty a myšlenky jež jsou požadovány být akceptovány bez důkazu.
Také by to nebyl problém, pokud by se počet postulátů postupně se zvyšujícím se poznáním snižoval, dokud by nezůstal jeden, základní postulát, podpořený důvěryhodnými daty.
Takovýto základní postulát by měl být koncept hmoty jako objektivní skutečnosti kterou můžeme vnímat svými smysly.Z tohoto plyne, že čím více smyslových orgánů, a čím vyvinutější jsou, tím přesnější bude obraz vesmíru, který je člověk schopen vytvořit.
Jak ale vidíme v moderní vědě, počet postulátů se s přibývajícím časem nesnižuje; právě naopak, a současná věda obsahuje postulátů stovky. Na vysvětelní jednoho postulátu jsou zaváděny další, které jsou obratem vysvětlovány novými postuláty, a takto to pokračuje stále dál.
Dá se říct, že náboženství závisí na Bohu jako základním postulátu, kterým vysvětluje vše, kdežto věda závidí na velkém počtu specifických postulátů, takových „mini-bohů“ vědy. Oba dva případy jsou nesprávné koncepty o povaze vesmíru s mnoha mezerami, z pohledu logiky.
-pokračovanie-
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.
Nikolaj Levašov, 2006
Zdroj: http://leva-net.webnode.cz/
Súvisiace:
NIKOLAJ LEVAŠOV Výber
http://www.miesta.net/rubrika/nikolaj-levasov-vyberSvetlana Levašová: ODHALENIE (obsah)
http://www.miesta.net/clanok/svetlana-levasova-odhalenie-obsah
