Karel Wágner | Poznávání lidských smyslů a samotného procesu lidského vnímání dosud není u konce. V případě našeho vnímání sluchem se například ukazuje, že člověk může slyšet i to, co podle dosavadních představ vnímat svým sluchem neměl či nemohl.
Ještě před pár lety se vědci například domnívali, že polární záři sice můžeme vidět, ale že je příliš daleko či vysoko na to, abychom ji mohli také slyšet. Výzkum vědeckých pracovníků z Katedry akustiky a zpracování signálu Elektrotechnické fakulty Aaltovy Univerzity v Helsinkách však již prokázal, že lidé aurorální zvuky, podobné bzučení či hlubokému brumu, slyšet mohou. Finským odborníkům se v rámci projektu Auroral Acoustics podařilo v místě výskytu polární záře pořídit záznam průvodních akustických jevů, přičemž po analýze pořízených nahrávek došli k závěru, že lidmi vnímaný zvuk vznikal prakticky při zemském povrchu, konkrétně ve výšce zhruba 70 metrů. Jak je to ale s hypotézou, podle které mohou lidé zaslechnout biblické trouby z Jericha?
Vraťme se nejdříve v čase, tedy do loňského roku, kdy se na YouTube vyrojily nejrůznější nahrávky podivných, poměrně intenzivních zvuků, které se zdály přicházet z oblohy, a to jak za větru, tak i za úplného bezvětří. Nejenom v noci, ale i za jasného dne, kdy byla obloha doslova „vymetená“, bez jediného mráčku. Kvalita těchto nahrávek byla různá, nešlo totiž vždy o nahrávky pořizované digitální kamerou, ale též o nahrávky pořízené nejrůznějšími mobilními telefony. Zvuky, nejčastěji označované za pulzující hučení či brum, techniky připodobňované ke zpětné vazbě v reproduktorech a mystiky k biblickým andělským troubám, se neobjevovaly jen ve městech a na vesnicích, ale i v lesích, na holých pláních, dokonce i v národních parcích, uprostřed panenské, nedotčené přírody. Nahrávky byly pořízeny na nejrůznějších místech v nejrůznější dobu prakticky po celém světě. I když největší pozornost zprvu budily nahrávky z Kanady a USA, byly takovéto zvuky nahrávány náhodnými pozorovateli i na Havajských ostrovech, v Mexiku, Kostarice, Chile, Austrálii, na Novém Zélandě, v Anglii, ve Skotsku, Holandsku, Francii, Španělsku, Řecku, Německu, Rusku, Finsku, Polsku, Maďarsku, či na Slovensku. U nás pak o podivném zvuku podávali zprávy např. pozorovatelé z Pardubicka, okolí Brna a okolí Olomouce.
Strange Noises Reported Around North Battleford 2012:
►http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=uYnMdNj9cJs#!
Vzhledem k tomu, že mnohé z těchto autentických záznamů, pořízených po celém světě, byly zaznamenány či následně zveřejněny na internetu 12.2.2012, považovali je numerologové a astrologové za předzvěst blízkého konce světa, který měl nastat v prosinci toho roku (odtud také apokalyptické „andělské trouby“). Což zprvu budilo nedůvěru odborníků vůči svědectvím vážícím se k mapovanému jevu, navíc se jako vždy na internetu objevila i falešná „svědectví“ se zkopírovanými zvuky z původních, autentických nahrávek, v některých podvodných videoklipech se objevovaly i zvukové efekty ze Spielbergova filmu Válka světů. Ovšem žádný konec světa se v závěru loňského roku nekonal a sdělovací prostředky se o záhadné zvuky přestaly zajímat, i když nejrůznější pozorovatelé v nejrůznějších částech světa dál podávali a dosud stále podávají o tomto jevu další střízlivá svědectví.
Vedle těchto fantastických, zcela bezcenných úvah o původu podivných zvuků, se objevilo i několik zdánlivě reálnějších výkladů. Mělo se například jednat o zvuky linoucí se ze vzdálených reproduktorů, využívaných v marketingové kampani tvůrců filmového sci-fi žánru, případně pro novou počítačovou hru, uváděnou na trh. Žádný takový film se ale v kinech neobjevil, za zvuky nestála ani marketingová kampaň výrobců počítačových her. Podle jiných spekulací se mělo jednat o zvuky předcházející klasickému zemětřesení, či dokonce o akustický projev pohybu litosférických desek. Takovéto úvahy se objevily i u nás, když se ukázalo, že podobné zvuky nahrál i Miroslav Mauer ve Svitavách (Novinky.cz, neděle 22. ledna 2012). Redakce Novinek tehdy kontaktovala seismologa Ing. Josefa Horálka, CSc. z Geofyzikálního ústavu AV ČR, aby se k záhadným zvukům odborně vyjádřil. A jak Ing. Horálek redakci Novinek ujistil, nemají takovéto zvuky „fyzikální příčinu v nitru Země“, ani „nemají nic společného s pohybem litosférických desek“.
Tajemné zvuky v ČR:
►http://video.novinky.cz/video/koktejl/?videoId=20263
Hypotéza, která uváděla takovéto záhadné zvuky do souvislostí se seismickými otřesy, vzbudila pozornost záhadologů. Aplikovali ji na biblické texty, ve kterých najdeme celou řadu skutečných, historických událostí. Konkrétně se pak tato hypotéza zdála milovníkům záhad souviset s událostmi, odehrávajícími se při obléhání Jericha. Šest dní toto město Izraelité obléhali, až nakonec sedmého dne jejich kněží pod hradbami města zatroubili tak silně či mohutně, až se opevnění Jericha zřítilo. Podle vědců pochopitelně nešlo o žádnou sonickou zbraň, kterou by snad darovali nějací mimozemšťané, ale o docela prozaické, v těchto oblastech poměrně časté zemětřesení, které mohlo mít za následek (i třeba jen částečné) zřícení městských hradeb. Jak ale chápat v textech zmiňované troubení kněží, kterému ve skutečnosti nelze vybuzení seismických otřesů přisuzovat? Zde záhadologové poukazují právě na pozorování z loňského roku, kdy záhadné zvuky, linoucí se z „nebeských výšin“, bývají připodobňovány k silnému (powerful) vibračnímu hučení přerušenému pulzním skokem a pak následovanému dalšími pulzy, čímž se tak vlastně silný, kolísavý zvuk z pořízených záznamů podobá mohutnému troubení. Že by však takovéto zvuky předcházely silnému zemětřesení je málo pravděpodobné.
V případě interpretace podivného (pro mnohé svědky až strašidelného) „troubení“ je obzvláště zajímavý fakt, že geofyzik prof. David Deming, Ph.D. (University of Oklahoma) již před necelými deseti lety informoval akademickou obec o fenoménu zvaném HUM, jako o "tajemném a nevypátratelném zvuku, který je slyšet v některých místech po celém světě“. V prvopočátcích jeho mapování byla tímto fenoménem, coby nízkofrekvenčním hučením a duněním, nejvíce ovlivněna Velká Británie, kde se zprávy o podivných zvucích objevovaly od počátku roku 1970. První zprávy dokládající tento fenomén v USA se pak objevily roku 1990, a to na dvou nejznámějších místech, kterými jsou Taos v Novém Mexiku a Kokomo v Indianě. Zdroj tajemného zvuku zde nebyl lokalizován. Hum rozhodně není žádnou z forem hučení či pískání v uších, známých jako tinnitus, navíc to nemusí být pouhý akustický projev přírodního jevu. Někdy se projevuje též jako pociťované chvění (vibrace), jež může být provázeno bolestmi hlavy, nevolností, ale i bolestí v uších. (David Deming - The Hum: An Anomalous Sound Heard Around the World. Journal of Scientific Exploration, Vol. 18, No. 4, pp. 571–595, 2004).
Hum v nahrávce z Nového Zélandu:
►http://www.npr.org/templates/story/story.php?storyId=6525766
O diskutované nahrávky podivných zvuků se začali zajímat i někteří odborníci z amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku, zkráceně NASA. Podle této agentury totiž vykazuje planeta Země přirozené rádiové emise. A pokud bychom měli rádiové antény místo uší, pak bychom mohli naslouchat pozoruhodné symfonii složené z tónů, pocházejících z naší vlastní planety. Vědci jim říkají tweeks, whistlers a sferics. Většina jich zní jako hudba na pozadí nějakého sci-fi filmu, ale zde nejde o žánr sci-fi. Přirozené rádiové emise Země jsou skutečné, a přestože většina lidí o jejich existenci nemá ani tušení, jsou všude kolem nás.
Earth song sound - NASA recording:
►http://www.youtube.com/watch?v=_bnU6K1y468
Podle milovníků konspiračních teorií měl pak za podivnými zvuky stát HAARP (High Frequency Active Auroral Research Program), tedy zařízení pro výzkumný program ionosféry, jenž je spolufinancován US Air Force, US Navy, University of Alaska a Defense Advanced Research Projects Agency (DARPA). Nakonec se však ukázalo, že namísto toho, aby HAARP záhadné zvuky způsoboval, může tento přispět k jejich vědeckému objasnění. Neboť kanadský fyzik prof. Jean-Pierre St-Maurice, Ph.D. z University of Saskatchewan podivné zvuky z diskutovaných internetových nahrávek označil za elektromagnetický šum, vyzařovaný z polárních radiačních pásů. Těžiště výzkumu profesora St-Maurice a jeho spolupracovníků leží ve fyzikálních procesech ionosféry a v oblasti studeného plazmatu. A tak jeho názor, že za podivnými, široko daleko slyšitelnými zvuky linoucími se z oblohy, stojí procesy související s polárními zářemi, nelze brát na lehkou váhu.
Jak se také ukazuje, za podivnými zvuky, šířícími se při zemském povrchu, které v některých městech údajně spustily citlivější autoalarmy, lze nakonec hledat i astrofyzikům známý jev zvaný „spacequake“, v překladu „prostorové“ či „vesmírné“ zemětřesení. V tomto případě se jedná o temblor, tedy chvění či vibrace, registrované v magnetickém poli Země. Je sice nejsilnější na oběžné dráze Země, ale neprojevuje se jenom ve vesmíru. Může totiž dosáhnout povrchu Země v podobě elektromagnetických ozvěn a jeho účinky lze pak registrovat i na zemském povrchu. Jde o jistou analogii se skutečným pozemským zemětřesením, neboť podle výsledků měření, zveřejněných roku 2010 v Geophysical Research Letters, lze celkovou energii spacequake přirovnat k hodnotám nám známého zemětřesení o 5.-6. stupni Richterovy škály (místní magnitudo zemětřesení), kterou se u všech zemětřesení na planetě Zemi popisuje jejich velikost.
ScienceCasts - The Sound of Earthsong:
►http://www.youtube.com/watch?v=MkTL2Ug6llE
|
|
|---|
Havajské ostrovy 12. 1. 2012:
►http://www.youtube.com/watch?v=gV4OMI1jzo8
Finsko 10. 2. 2012:
►http://www.youtube.com/watch?v=b3oFDtLRcSk
Šíření zvuku v přírodě neovlivňuje jen reliéf krajiny, ale i teplota, tlak a vlhkost vzduchu. Nejvíce závislé je však na jeho kmitočtu, neboť vysoké kmitočty zvuků se utlumí rychleji než kmitočty nízké. Například při úderu blesku následný zvuk hromu obsahuje nízké i vyšší kmitočty. Když ale blesk uhodí daleko od nás, dolehne k nám jenom dunění. Tedy zbylé hluboké frekvence, které se tlumí méně či pomaleji. Záznamy podivných zvuků linoucích se z oblohy v roce 2012 analyzoval tým ruského geofyzika prof. Elsina Chalilova: „Analyzovali jsme záznamy zvuků a zjistili jsme, že většina z jejich spektra se nachází v neslyšitelné oblasti infrazvuků. Lidé slyší jen malou část jejich skutečné síly. Jedná se o akustické emise v rozsahu od 20 do 100 Hz, modulované ultra nízkými infrasonickými vlnami od 0,1 do 15 Hz. V geofyzice jsou známy jako akustické gravitační vlny, které se formují v horních vrstvách atmosféry.“ K čemuž E. Chalilov dodává, že hlavní příčinou diskutovaných podivných zvuků, mystikům připomínajících „andělské trouby“, jsou generované akustické gravitační vlny při zvýšené sluneční aktivitě. Podle prof. Chalilova a podle zpráv Mezinárodního výboru Geochance připadá maximum 24. cyklu sluneční aktivity na roky 2013 - 2014, kdy bude na Zemi docházet k atmosférickým změnám. Pak bychom také mohli očekávat, že se s podivným „troubením“ v atmosféře budeme setkávat po celý tento rok a že zvuky leckde zaslechneme i v roce příštím.
Karel Wágner
Zdroj: karelwagner.blog.idnes.cz
Súvisiace:
KAREL WÁGNER Výber
http://www.miesta.net/rubrika/karel-wagner-vyber
