Modlitba

Otče náš, vyslyš mne! Má duše nemá klidu.
Obrať na mne svou pozornost. V myšlenkách k Tobě přijdu.

Nechci být jako farizej. Sám v malém koutku klečím.
Ostatním lidem ukrytý. Jen před Tvým zrakem brečím.

Já dobře vím že všude jsi. I v srdci svém Tě mám.
A srdce mé je nádherný vesmírný božský chrám.

V tělesné schránce Bohem stvořené mé lidské srdce tepe.
Nesměle ve své modlitbě na nebes brány klepe.

Čekám a doufám, že mne vyslyšíš i když nezazní hlas.
Ten v hrdle vždy mi uvázne, jen slzy jdou mi snáz.

Nesměle klepe duše má. A čeká na vpuštění.
Do náruče Tvé pospíchá. Dočká se odpuštění?

Pokorně klečím. Modlím se v naději před Tvým prahem.
Věřím, že zase vpustíš mne. Zaplníš duši blahem.

Zaliješ srdce, duši mou. Předem víš oč Tě žádám.
Odpusť mi hříšné myšlení. – Vždyť zhřešil i Tvůj Adam!

Nechť v srdci mém je stále mír. Ať nevkročí tam zloba.
Kéž lásky stále dosti mám i když zlá bude doba.

Předem chci také odpouštět všem, co mne někdy zraní.
A ne, až když mi ublíží! Bože, splň mi to přání!

Děkuji za dar nebeský, že mohu bližním dávat
radost a štěstí v žalosti, že mohu klidně spávat.

Děkuji, že mi dáváš víc, než kolik člověk snese.
Krásy a lásky mám Tvou milostí víc nežli dříví v lese.

Vděčím Ti také za ten dar, že umím vždycky s klidem
rozdat vše čím mne obdaříš.Dát to i jiným lidem.

Dej mi jen sílu, nechť to unesu, když trním cestu klestím.
I když jsem plný radosti, nechť nezemřu hned štěstím!

Nauč mne Bože prosím Tě jak správně hospodařit.
Jednu tvou hřivnu chtěl bych rozmnožit a mnohé s ní obdařit.

Poraď mi jak to učinit. Jak zbavit se mám pýchy,
či jiných lidských neřestí. Jak odčinit své hříchy?

V pokoře klečím před Tebou. Chtěl bych být lepší. Jiný.
Dokázal bych však jak Tvůj syn pykat za cizí viny?

Bože, dej sílu lidem všem. Nechť velebí Tvé jméno.
A v dobách, kdy snad zhřešíme, nechť je nám odpuštěno!

Josef Otruba

exkluzívne.miesta