Někdo by si snad mohl myslet, že nějaké paranormální schopnosti vůbec nemohou existovat. Jsou to obvykle skeptici, kteří se ani nesnaží něco takového zjišťovat, nebo ověřovat. A existuje také skupina lidí, která sice věří, že člověk dokáže dělat zázraky, ale že k tomu nutně potřebuje složitou techniku, nebo je to iluzionista. A v té poslední části jsou členové různých sekt a církví, co uvěří jakémukoliv zázraku, ale jen tehdy, když se odehrál v biblických dobách a nebo na oficiálně uznaném svatém místě.
Mohu vás klidně ujistit, že zázraky se stávají i dnes. Dokonce existuje ve světě mnoho institucí které se těmito fenomény vážně zabývají. I v naší republice jsme měli oficiální laboratoř která zkoumala tyto hraniční jevy jako je mimosmyslové vnímání, jasnovidnost, telepatie, telekineze aj. Zabývali se tím naši známí vědci jako např. Dr. Kahuda, Dr. Rejdák, nebo Prof. Rýzl. Kdo chtěl něco podobného vidět, nemusel navštívit žádnou psychotronickou laboratoř, ani jiný obdobně nazvaný výzkumný ústav. V našem městě jsme donedávna měli jednoho člověka, který dokázal zázračné kousky. Nikde se to neučil, nic necvičil podle knih, ani pochybných rychlokurzů ,ale asi se s těmito schopnostmi narodil. On by se to ani po pravdě řečeno naučit nemohl, protože „vystudoval“ základní školu v první třídě. Naučil se podepsat a počítat do deseti. Bohužel sečítat, nebo násobit neuměl a bankovky rozeznal pouze podle velikosti a barvy. Kolik je hodin, to bohužel taky podle ciferníku určit nedovedl.
Jednoho dne jsem šel po městě, kde tento člověk jménem Josef vykonával své povolání. Uklízel ve městě odpadky. Dělal to velmi poctivě, jako všechno co musel vykonávat aby dostal mzdu. Běhal za každým papírkem, který mu vítr sebral na silnici a neváhal se za ním vrhnout i pod nepřístupné schodiště. Shnilá jablka, nebo jiné ovoce bral s chodníku holýma rukama a nečinilo mu to potíže ani v případě psích výkalů. Naštěstí psů za bývalého režimu nebylo na ulici mnoho vidět. Zato papíry byly všude. Pozoroval jsem Josefa, jak se honí za kusem novinového papíru. Vítr noviny zvedl až do výše druhého patra a přilepil na věž u kostela. Jožka to ale nevzdal. Vylezl po rovné zdi nahoru a v této nebezpečné výšce papír schoval za montérkovou blůzu. Namísto toho, aby opatrně slezl, skočil dolů.
No, on to ani skok nebyl, tak jako spíše pozvolný let. Zastavil se asi ve výšce metr nad zemí a kontroloval, jestli má ještě papír za blůzou. Když jsem viděl jak levituje v metrové výšce nad silnicí, tak jsem se rozhlédl ,jestli nejsem jediným svědkem této události. Samotnému by mně nikdo neuvěřil. Kousek ode mne stál důchodce pan Škoda a pozoroval tento „zázrak“. Vyděšeně jsem se ho zeptal: „Pane Škoda, vidíte to samé co já?“ Tento pán se však vůbec nepodivil a řekl mi: „Co se divíš? On je tak blbý, že ani neví, že existuje zemská přitažlivost, tak visí v luftě!“
Podruhé jsem byl svědkem, jak tentýž Jožka relaxoval na lavičce na náměstí. Bylo to již za tohoto režimu a bohužel již pan Škoda nežil, aby mi mohl další „zázrak“ dosvědčit. Svědkyně byly sice nyní dvě, ale nemohou mi bohužel dosvědčit nic. Byly to Francouzské turistky. Já jsem šel právě od oběda a jedna z těch dam se mne přišla otázat zda umím francouzsky. Umím jen NO! A to jsem jí pověděl. K mé hrůze se obrátila na polo spícího Josefa a ten jí bez mrknutí francouzsky něco vysvětloval. Ta mu poděkovala a řekla to druhé dámě. Spokojeně pak odešly k jednomu ze dvou místních hotelů. Já jsem se udiveně Jožky zeptal: „Ty umíš francouzsky?“ Ten sebou trhl, probral se k plnému vědomí a vůbec nechápal, proč jej budím a co se ptám. Vzpomněl jsem si tenkrát na bibli na Skutky apoštolů 2:8 „Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč? Kam se na Jožku hrabou členové Letničního hnutí! Ti považují „mluvení jazyky“ za Boží dar a přitom jejich „jazyku“nikdo nerozumí ani slovo!
Jeden z mnoha dalších mně osobně známých lidí, co něco dokáží, je bývalý náměstek ředitele jedné továrny. Ten začal studovat jógu podle jednoho z prvých překladů ze sanskrtu. Byly tam jen pravdivé věci a tedy věděl, že čakry nejsou žádná energetické centra, jak se dnes oblbují lidi v různých kurzech,ale tajná centra psychiky. Bohužel je začal oživovat bez kontroly Gurua a ony se mu dvě otevřely. Měl obrovské štěstí, že předem dodržoval asketický život a předpisy Jama a Nijama. Projevily se mu tzv.sidhis a on dokázal při obědě zničit ocelový příbor jako by byl z plastelíny. Při pokusu napsat něco na stroji mu ruka projela mezi klávesami které se roztekly, a dovedl číst lidem kolem sebe myšlenky. Naštěstí se mu podařilo většiny těchto „darů“ zbavit.Od té doby za ním už ani nepřijede na nevyslovené přání po stole telefon, který tenkrát poslouchal jeho myšlené příkazy jako psík. Je to ale důkaz, že lze tyto schopnosti získat i výcvikem. Nikomu bych to však neradil, protože to není nic záviděníhodného. Vedlejších, nežádaných psychotronických schopností se dá zbavit jen velmi obtížně. V józe je prvotním cílem dosažení samádhi. Nadpřirozených sil je lépe si při cvičení nevšímat.
Josef Otruba
Súvisiace:
Josef Otruba
http://www.miesta.net/rubrika/rubriky/josef-otruba
