Indonésie - ztracené civilizace

“Všechno, co jsme se naučili o původu civilizace, může být špatně.“ Říká Danny Natawidjaja, Ph.D. - vedoucí geolog z Výzkumného centra geotechnologie při Indonéském institutu věd. “Staré příběhy o Atlantidě a dalších velkých ztracených civilizacích prehistorie, dlouho považované archeology za mýty, vypadají, že dokazují pravdu.“

Stoupám s Dr. Natawidjajou příkrým úbočím 90-metrové stupňovité pyramidy, stojící uprostřed magické krajiny sopek, hor a džungle, prokládané rýžovými poli a čajovými plantážemi stovky kilometrů od města Bandung na západě Jávy, v Indonésii. Pyramida byla archeologům známa od roku 1914, kdy byly nalezeny roztroušené megalitické struktury ze sloupovitých bloků čediče mezi hustými stromy a lesním podrostem, který pak pokryl svůj vrcholek. Místní lidé udržují toto místo v posvátnosti a nazývají jej Gunung Padang, což v místním sundaneském jazyce znamená “Hora světla”, nebo “Hora osvícení”. Na vrcholku, kde byly megality nalezeny, se zjistilo, že byly uspořádány přes pět teras, používaných jako místo pro meditace a útočiště, tak to kdysi pojmenovali archeologové, a znovu to zůstává i dnes pravdou. Avšak ani archeologové, ani místní si neuvědomili, že pyramida byla pyramidou. Věřilo se, že je to přírodní kopec nějak modifikovaný lidskou aktivitou, dokud zde Natawidjaja a jeho tým nezačal v roce 2011 s geologickým průzkumem. Tou dobou byl vrcholek již dávno vyčištěn a megalitické terasy určené jako dílo člověka starých dob, ale nikdy nebylo provedeno radiokarbonové datování, nýbrž přijalo se, že jde o věk asi od 1 500 až 2 500 před naším letopočtem – spíše na základě odhadu než podle vykopávek.

První vědecké radiokarbonové určování data bylo provedeno samotným Natawidjajou na půdě ležící pod megality blízko povrchu. Výsledky dat byly kolem 500 až 1500 let př.n.l., což bylo velmi blízko archeologického odhadu a nezpůsobilo to žádný spor. Avšak překvapení nastalo ve skladě, když Natawidjaja a jeho tým rozšířili svá pátrání za použití trubicovitých vrtáků, které vynesly na povrch jádra země a kamenů z mnohem hlubších vrstev. Zaprvé, vzorky obsahovaly důkaz – fragmenty sloupovitého čediče – že pod povrchem ležely lidmi vyrobené megalitické struktury. Zadruhé, organické materiály vynesené vrty na povrch začaly mít starší a starší data – 3 000 až 5 000 let př.n.l., pak 9 600 př.n.l. - a jak se vrták ponořoval hlouběji, pak dokonce kolem 11 000 př.n.l., pak 15 000 př.n.l. a nakonec v 27 metrech a více udivující sled údajů 20 000 až 22 000 př.n.l.

“Tohle nebylo vůbec to, co moji kolegové ze světa archeologie očekávali nebo chtěli slyšet,“ říká Natawidjaja, který získal svůj titul Ph.D. na Cal Tech (Kalifornská technická univerzita) v USA a kdo evidentně udělal z archeologie naprosto nevědeckou disciplínu. Problém je, že údaje od 9 600 př.n.l. a dřívější, patří do období, kterému archeologové říkají “svrchní paleolit“ (pozdější doba kamenná) a to nás nese hluboko do poslední éry doby ledové, kdy Indonésie nebyla sérií ostrovů, jako je tomu dnes, ale byla součástí rozsáhlého jihovýchodního asijského kontinentu, přezdívaného geology “Sundaland”.

Úroveň mořské hladiny byla tenkrát o 120 metrů nižší, protože ledové čepice o hloubce 4 km pokryly většinu Evropy a Severní Ameriky. Ale ledové čepice začaly tát a veškerá voda, která se v nich uchovávala, se vracela do oceánů a mořská hladina se zvedla, potopila mnoho částí světa, kde předtím žili lidé. Tím se během doby ledové Velká Británie připojila k Evropě (neexistoval žádný Lamanšský průliv ani Severní moře). Podobně nebylo žádné Rudé moře, Perský záliv; Sri Lanka byla připojena k jížní Indii, Sibiř byla připojena k Aljašce, Austrálie k Nové Guinei – a tak dále. Bylo to během této epochy zvyšování mořské hladiny, někdy pomalé a pokračující, někdy rychlé a kataklyzmatické, kdy se v období doby ledové potopil kontinent Sundaland - pouze s poloostrovem Malajsie a Indonéskými ostrovy, jak je známe dnes, vysoko nad vodou.

Ustálený archeologický názor na stav lidské civilizace až do konce pozdní doby ledové kolem 9 600 let př.n.l. byl takový, že naši předkové byli primitivními lovci neschopnými jakékoli formy civilizace nebo architektonických výtvorů. Teprve v následujícím tisíciletí se ustálilo zemědělství, které se postupně vyvíjelo a zdokonalovalo. Kolem roku 4 000 př.n.l. vzrůstá sofistikovanost ekonomiky a sociálních struktur a rostou organizační schopnosti, umožňující vytvoření megalitických míst (jako jsou Gigantija na maltském ostrově Gozo např.) zatímco první skutečné město vzniká kolem 3 500 let př.n.l. v Mesopotámii a brzy nato v Egyptě. Na britských ostrovech Callanish ve Vnějších Hebridech a Avebury na jihozápadě Anglie, obojí se datuje kolem 3 000 let př.n.l., jsou nejstaršími příklady skutečných megalitických míst. O megalitech ve Stonehenge se uvažuje, že vznikaly kolem 2 400 let př.n.l. a pokračovaly kolem 1 800 let př.n.l.

Uvnitř této dobře propracované a dlouho budované chronologie není místo na žádnou prehistorickou civilizaci jako byla Atlantida. Ale kupodivu řecký filosof Platon, jehož dialog Timaios a Kritiás obsahuje zmínku o přeživších z dřívějších dob proslulého potopeného království, s datem katastrofické destrukce a ponoření Atlantidy s ničivým zemětřesením a potopou “9 000 let před časem Solóna” – to je 9 600 let př.n.l., na konci poslední éry doby ledové. Protože Řekové neměli žádný přístup k moderním vědeckým vědomostem o době ledové a jejího rychlého vzedmutí mořských hladin (často doprovázeného kataklyzmatickým zemětřesením díky tání ledových čepic), datum, které Platon uvádí, je mírně řečeno prazvláštní náhoda.

Z pohledu Dannyho Natawidjaji, to však vůbec není žádná náhoda. Jeho bádání u Gunung Padangu jej přesvědčilo, že Platon měl pravdu o existenci vyspělé civilizace v hloubi pozdní doby ledové – civilizace, která vskutku byla přivedena ke katastrofickému konci, který se týkal potopy a zemětřesení v epoše velké globální nestability mezi lety 10 900 a 9 600 př.n.l.

Tato epocha, které geologové říkají “Younger Dryas” (období nejmladšího pleistocénu) byla dlouhou dobu považována za záhadnou a rušnou. V letech 10 900 př.n.l., kdy začala, se Země vynořovala z doby ledové po zhruba 10 000 let, globální teploty plynule stoupaly a ledové čepice tály. Pak nastal náhlý dramatický návrat v ochlazovacích podmínkách – dokonce v chladnějších než na vrcholu doby ledové před 21 000 lety. Toto krátké, prudké a hluboké zmrazení trvalo po 1 300 let až do 9 600 let př.n.l., kdy se oteplovací trend znovu vrátil, globální teploty vystřelily znovu nahoru a zbývající ledové čepice náhle roztály, přivádějíce veškerou vodu, kterou obsahovaly, do oceánů.

“Je to těžké,” říká Natawidjaja, “pro nás představit si, jaký musel být život na Zemi během období Younger Dryas. Byla to doopravdy kataklyzmatická doba obrovské klimatické nestability a hrozné, dokonce hrůzostrašné globální podmínky. Není překvapivé, že mnoho velkých zvířecích druhů, jako byli mamuti, během této doby vyhynulo a to ovšem mělo také vliv na naše předky. Myslím, že vyspělé civilizace byly vyhlazeny z historických záznamů zvraty Younger Dryas.”

Natawidjaja říká. “Gunung Padang není přirozený kopec, ale lidmi postavená pyramida a původ její stavby sahá zpět daleko před konec pozdní doby ledové. Protože práce je masivní dokonce i v nejhlubších vrstvách a nese svědectví o druhu sofistikované stavby, jaké byly rozmístěny ke stavbě pyramid v Egyptě nebo největších megalitů Evropy, mohu jen dovozovat, že tu hledíme na dílo ztracené civilizace, která byla vyspělá.“

“To se archeologům nebude líbit“ podotýkám...

„Nebude“, souhlasí Natawidjaja se skleslým úsměvem.

Článek v angličtině pokračuje zde: https://www.facebook.com/Author.GrahamHancock/posts/10152195217607354:0

Graham Hancock, Dirk Vander Ploeg

Preklad: Karel Rašín

Zdroj: http://www.exopolitika.cz/

Podrobné správy na tému "PYRAMÍDY" nájdete na tejto adrese.

Súvisiace:

Graham Hancock
http://www.miesta.net/graham-hancock