Duchovno, duchovní nauky, duchovní hudba nebo obrazy a bůhví jaké ještě duchovní disciplíny došly po „sametové“ revoluci opět do módy. Přes čtyřicet let totalitního režimu udělalo z těchto skoro neznámých pojmů cosi tajemného. Ale během osmnácti let se vyrojilo tisíce učitelů, guruů, mistrů a dalších podobných expertů v těchto oborech. A tito odborníci si ze svých znalostí udělali rychle velmi dobrý byznys.
Jak se postupem času ukázalo, obchodní talent mají vynikající. Jak je to ale s jejich odborností to se zatím veřejnost nedozvěděla. A pohříchu řečeno, snad ani o to nemá zájem. Semináře o andělích jsou dlouho dopředu obsazeny, kurzy léčitelských umění se již přejmenovávají na školy a o magii je též obrovský zájem bez ohledu na její barvu. (Existuje černá a bílá.) Absolventi těchto kurzů a škol pak šíří své vědomosti sebevědomě dál s pocitem své absolutní neomylnosti.
Nesmí se ovšem náhodou setkat s návštěvníkem obdobného kurzu z jiného zdroje. Pak to mezi nimi začne jiskřit a vehementně se snaží prosazovat každý tu „svoji“ pravdu. Nemůžeme jim to mít však za zlé. I v kolébce duchovních nauk o józe – v Indii se jednotlivé ášramy (školy) začínají vzájemně málem nenávidět. Proč tomu tak je?
Nejjednodušší odpovědí by bylo že žáci špatně pochopili nauku která jim byla za velké peníze prodána. Chyba však není v žácích ale v učitelích. Kdo sám zná málo a ještě učení špatně pochopil, těžko potom dokáže něco solidního naučit. – Jako v tom pořekadle: „Když slepec vede nevidomé, lehce odhadneme jak skončí jejich pouť.“ Pak takový učitel naučí svého žáka něco čemu sám nerozumí. Nebo v tom horším případě to, co je úplně jiné než chtěl žák, ale velmi to prospělo učiteli. Podobně jako v jedné židovské anekdotě:
„Modche přijel z Izraele do Ameriky navštívit svého přítele který tam provozoval restauraci. V ní si objednal občerstvení které mu přinesl Číňan hovořící plynně židovským žargonem. Modche kamarádovi povídá:“To je krásné jak ten Číňan umí jidiš!“ Ten si dal ale prst na ústa a tiše odvětil: „Pst! On si myslí že je to americká angličtina!“ Kdo se chce vyhnout bez problémů jakýmkoli nástrahám v neviditelném „duchovním“ světě, tomu úplně stačí obyčejný „selský“ rozum.
Duchovní nauky zde byly odjakživa, nebo alespoň hezkých pár tisíc let. Po tuto dlouhou dobu to většinou fungovalo tak, jak by mnělo. Duchovní býval kněz. Nebo také mnich nebo jeptiška. Magické umění ovládali čarodějové, bosorky a jiná nebezpečná individua. Zázraky dokázali konat určití poustevníci odloučení od civilního života a pak někteří svatí.
Co tyto lidi různých profesí spojovalo? To, že své „práci“ na sto procent rozuměli, vykonávali ji na „plný úvazek“ a byli na ni poctivě připravováni desítky let. Tohle poslání si většinou vybrali sami, nebo si je našel některý z Učitelů. Podstatnou část života těchto lidí zabíraly meditace či modlitby, dlouhé půsty – zkrátka odpoutávání se od hmotného světa. Jednoduše řečeno obětovali slasti hmotného života za nejistou odměnu ve světě duchovním. Výjimku snad tvořily pouze hadačky z karet či rukou a babky bylinářky.
A jak je tomu dnes? Lidé by chtěli peníze, auta, domy, drahé zahraniční dovolené, dobré jídlo a pití a co nejvíce sexuálních slastí. Nádavkem k tomu – aby se mohli „předvést“ ve společnosti – certifikát o tom, že umí cestovat v astrále, že vidí auru, nebo umí číst myšlenky. Bohužel to však nejde! Co je duchovní, není hmotné! Kdo chce letět v letadle, nemůže součastně jet také autobusem! Člověk se s duchovními schopnostmi buďto narodí, nebo si je musí během desítek let pracně vydřít!
Skutečně duchovní lidé jsou skromní a nenároční. Za své vědomosti, nebo schopnosti nedali nikdy ani korunu, ale platí za to stále odříkáním a ohromnou zodpovědností za své činy. Čím víc toho takový člověk umí, tím má větší zodpovědnost. A to nejen za sebe, ale hlavně za ty druhé kterým ovlivňuje svými činy jejich život. V případě chyby pyká za špatný horoskop, za nepřesnou diagnózu či předpověď která se nesplní. Kdo získá nějakou mimořádnou schopnost, je zpočátku nadšený jak ten král v pohádce, který dokázal pouhým dotekem všechno měnit ve zlato. Byl šťasten do té doby než dostal hlad a dotknul se chleba. „Mistři“ reiky, nebo jiných léčitelských umění jsou nadšení, když pouhou myšlenkou dokáží i na dálku někoho uzdravit. Zatím je snad ještě nenapadlo že stejným postupem mohou člověka na dálku i zabít. A když se to nedej bože stane? Pak již bude pozdě. Vystřelený šíp již v letu nezastavíš!
Ale dnešní absolventi těchto kurzů jsou neomylní. Lékaře psychiatra přesvědčují že jejich příbuzný netrpí schizofrenií, ale že má přivtělené duše. Své přátele zrazují od konzumace bílého pečiva a doporučují „zdravé“ celozrnné výrobky s obsahem rakovinotvorného barviva. V domě ve kterém se ve zdraví jeho majitelka dožila devadesáti let „naměří“ geopatogenní zóny. Přírodní zdravou vodu ze studny doporučují pít jen v krajních případech, a to jen když projde drahým přístrojem který v ní zničí všechny důležité živé mikroorganizmy. Kyvadélko jim ukáže barvu aury, kterou pak dokáží „přebarvit“. Absolventi „Feng-shu-ej“ vám přemístí v bytě nábytek tak, že je v souladu s vesmírnými energiemi, ale bohužel je pak byt neútulný a nedá se v něm pohodlně bydlet.
Mohl bych na podobné téma pokračovat skoro do nekonečna. Skoro denně se setkávám s lidmi kteří si díky „duchovním“ naukám sednou v divadle jen na také sedadlo, které jim odkývá siderické kyvadélko, ale doma mají energetický „humus“. K počítači si dají krystal doporučený k eliminaci škodlivého vyzařování. – Ten však naopak díky svým optickým vlastnostem vyzařování několikanásobně zesiluje. V bytě mají „odrušovač“ geopatogenních zón, které tam nikdy nebyly. Zato „odrušovač“ vyrobil perfektní zdravý škodlivý paprsek, takže je po této úpravě riziko v bytě žít.
A když nastanou u těchto lidí zdravotní obtíže? Oni nemají v bytě plíseň! To je zhmotnělé zlo od návštěv! Oni neonemocněli vlastní nedbalostí, to je tím, že soused si postavil těsně vedle nich garáž a přenáší jejím prostřednictvím na ně svoji špatnou karmu! A tak bych mohl zase pokračovat donekonečna v těchto duchovních moudrech!
Pokud má někdo to „štěstí“, že s některým z těchto absolventů sdílí společnou dílnu, kancelář, nebo nedej bože byt, bude se mnou určitě souhlasit, že duchovní lidé patří do klášterů, pousteven, ášramů a podobných prostor mimo normální lidi.
Josef Otruba
exkluzívne.miesta
Súvisiace:
Očami liečiteľa Otrubu
https://www.miesta.net/clanok/clanok/ocami-liecitela-otrubu
