SESTUP INANNY DO PODSVĚTÍ
aneb jedna sumerská báje trošku jinak
Starý sumerský mýtus popisuje snahu Inanny získat vládu nad podsvětím a snad i zrušit na zemi smrt. Podsvětí (Kuru) vládne její sestra Ereškigal. Inanna kalkuluje s tím, že kdyby zemřela pomůže ji Enki, který stejně jako její sestra, vlastní vodu života a chléb života, čímž ji oživí.
Inanna opouští Zemi i Nebe a vyzbrojuje se veškerou božskou mocí. Vědoma si nebezpečí, žádá po své pomocnici Ninšubuře, aby za její nepřítomnosti pro ni naříkala v jejich sedmi chrámech a žádala o pomoc Enlila – nejvyššího Boha Země, Nannu – jejího otce a Enkiho.
Inanna přichází do podsvětí a jako záminku uvádí, že jde za svou sestrou, zúčastnit se pohřbu sestřina manžela Gugalanna. Neti – hlídač podsvětí a tajemník Ereškigal ji v každé ze sedmi bran odebírá její atributy moci, protože ten, kdo vchází do podsvětí, předstupuje před Velkou vládkyni Ereškigal nahý. Inanna vstoupí do podsvětí a snaží se z trůnu svrhnout svou sestru. Trestem vyneseným sedmi soudci podsvětí je pak smrt Inanny.
EREŠKIGAL
Sumerská chthonická bohyně podsvětí, královna říše mrtvých. Původně byla bohyní oblohy, kterou unesl Drak Kur do podsvětí. Nejdříve měla za manžela Gugalamu a po jeho smrti si vzala boha Nergala. Byla starší sestrou bohyně Inanny a někdy je vnímána jako druhý, horší aspekt Inanniny osobnosti. Přiřazena jí je planeta Pluto.
Mrtvé tělo Gugalamy leželo na oltáři. Ereškigal stála a byla bezradná.
Kromě Enkiho byla jediná, kdo vlastnil Vodu života a nebylo ji to nic platné. Oči jejího muže se zavřely navždy tak, jak sedm Anunnaků rozhodlo. Cítila se najednou velmi osamocená a ztracená. Cítila se tak, jako se cítila tenkrát, když síla Nibiru rozpůlila Tiamát a rozdělila Abzu na dvě části – Velké nahoře a Velké dole. Rozdělila tenkrát i je. Inanna zůstala na svém místě, ale ona byla sílou Kuru odhozena až na konec Velkého dole, daleko od jasného světla Utuova, daleko od tepla jeho parsků, daleko do věčné tmy, k hranicím podsvětí.
Gugalama je mrtev, jeho tělo ještě nevystydlo a ta, jež je její sestrou se rozhodla připravit ji i o vládu Velkého dole. Věděla to. Zprávy se šíří rychle. Slýchávala často o své sestře – krásné, veselé a lehkovážné Inanně, královně Nebe. Milované a ctěné všemi.
To ona měla vše, po čem Ereškigal toužila – světlo a těplo, lásku i obdiv, zatímco ji ti, kteří sami sebe nazávali Černohlaví, přisoudili jen zmar a smrt. Zapomněli, že kromě Enkiho je to právě ona, která má Vodu života a která uzdravila mnohé z těch, kteří ji přisuzují jen to špatné.
Gugalama je mrtev, jeho tělo ještě nevystydlo, její duše je ještě rozbolavělá smutkem a beznadějí a Inana už překročila hranice Kuru. Je tedy nutné vydat příkazy, aby zákony Velkého dole byly dodrženy.
Inanna již prošla sedmi branami. Oznaky její moci ji byly odebrány. Sedm Anunnaki je už na svém místě, připraveno k soudu. Je čas. Je čas vstoupit do Sálu rozhodnutí.
Naposledy se na sebe podívala do zrcadla a očima spočinula na místě, kde sedával Gugalama. Chybí ji. Tolik ji chybí, zvláště těď, kdy musí vykonat to, o čem těch sedm rozhodne. Bála se. Přestože jí uvnitř cloumal vztek, bála se výroku, který vyřknou nad její sestrou.
Vstupuje do sálu v jehož středu stojí ta, která ji přišla připravit o vládu. Usedá na trůn. Sedm Anunniaků je už na svém místě. Inanna, královna Nebe stojí uprostřed sálu, zbavena všech unaků své vlády. Stojí tam, s hlavou hrdě vztyčenou, vědoma si své krásy. Její pokožka dostala nahnědlý nádech zásluhou paprsků Utua. Krásné tělo se trochu chvěje zimou, nezvyklé na věčný chlad podsvětí.
Sedm Anunnakiů povstalo, aby vzdalo hold té, která zde vládne. Té, jenž vykonává ortel i nad nimi, když přijde jejich čas. Usedla na trůn a podívala se na svou sestru, chvějící se chladem uprostřed sálu. Na chvíli, ale jen na chvíli, její srdce zaplavila něha a chuť přikrýt ji svým pláštěm tak, jako to dělávala, když byla Inanna ještě malá. Pak ale vystřídala tento pocit zlost. Usedla a pokynula rukou, aby vyslechla jejich rozhodnutí.
„Skloň se, Inanno, Královno Nebe!“ řekl ji Neti, hlavní hlídač bran podsvětí. „Vyslechneš rozsudek sedmi velkých.“
Obrátila svůj pohled k Ereškigal. Pohled ve kterém byla pýcha a vzdor. Otevřela ústa, aby zaprotestovala, ale než stačila vyřknout první slovo, Ereškigal ji zarazila: „Překročila jsi hranice Kuru, došla jsi až do paláce Ganziru a prošla sedmi branami. Teď udělej to, co ti bylo nařízeno, Inanno. Zákony podsvětí platí pro všechny, nezhrdej tedy jeho obřady!“
Cloumal ji vztek. Byla uražena jijím chováním i nedostatkem úcty, kterou jí projevovala. Obrátila se na Anunnaki a pokynula, aby přednesli svůj ortel.
Inanna je mrtva. Sňala její bezvládné tělo z hřebu a položila na polštáře. Inanna je mrtva a ona jakoby zemřela také. Držela její ruku ve své. Dívala se na její krásnou tvář a cítila bolest. Bolest nad ní i nad sebou. Netušila, že rozsudek, který vyřknout bude i jejím rozsudkem. Inanna je mrva a je to, jakoby umřela půlka jí samé.
V ruce držela Vodu života. Vodu života, kterou nesměla použít. Gugalama je mrtev, mrvá je i Inanna a Voda života je k ničemu. Věděla, že Ninšuburu, Inannina vezírka, se vydala prosit do síne bohů, aby byl výrok odvolán. Avšak An odmítl změnu výroku s tím, že zákon musí být dodržen a kdo jednou překročí brány podsvětí, musí setrvat v temnotách Kuru.
Věděla, že Enlil, velký pán obzduší, ten jenž po rozdělení Nebe a Země, uchvátil Zemi pro sebe a stal se jejím pánem, odmítl prosbu Ninšubury a ta nepořídila ani u Nany, velkého boha Měsíce, jejího otce.
Zbýval už jen Enki. Nyní byl sice daleko od paláce Ganziru, ale byl poslední nadějí, že může Inannu vzkřísit. Jeho znalost zákonů a moudrost by mohla obejít i příkaz Ana, nejvyššího z bohů. Enkimu Vodu života Anunnakiové použít nedokázali. Byl její poslední nadějí, tak jako mnohkrát.
Seděla tedy u své mrtvé sestry, její hlavu ve svém klíně, držela ji za ruku a čekala, až se Ninšubura vrátí.
Ještě pořád se na ni zlobila, ale bolest nad její smrtí byla větší. Byly sice sestry, ale každá z nich byla jiná. Byly jako noc a den. Proto možná bylo spravedlivé, že Inanna zůstala tam, kde byla a jí byla určena tmavá hranice Kuru. Mnohokrát, jaako když byly ještě děti, se zlobila na Inanninu nezodpovědnost, samozřejmost se kterou si brala vše bez ohledu na to, zda to někomu ublíží, za nerozvážnost se kterou se vrhala do každého nového dobrodružství – ale zároveň ji chyběl její smích i lehkost, se kterou brala život. Byla jak paprsky Utua, vnášela do její duše světlo a teplo.
Smála se Ereškigal, že všechno bere tak vážně, že si dělá zbytečné starosti a dodržuje nějaká hloupá pravidla hry, když ty se dají obejít.
A ona Inanne záviděla obdiv lidí i bohů, záviděla jí, že jí vše prochází se stejnou lehkostí s jakou brala tenhle svět.
Zlobila se na ni, kárala ji – ale milovala ji právě pro onu lehkost, teplo a světlo, které kolem sebe šířila.
Srdce ji zaplavila láska. Najednou jí došlo, že tím, že Inanna zemřela, přišla právě o tento kus světla a tepla, kterého sama nebyla schopna a které jí dodávala Inanna. Objala její bezvládné a studené tělo, jako by ho chtěla ještě naposledy zahřát, vrátit mu to teplo, které dříve šíříla kolem sebe a po tvářích ji začaly téct slzy.
Od doby, kdy byla uchvácena drakem Kuru, neuronila ani jedinou. Dokonce ani smrt Gugalamy nebyla schopna oplakat. Teď její slzy smáčely nahé Inannino tělo a její bílé paže ho zahřívaly. Vzlyky, které vydávala, se rozléhaly Sálem rozhodnutí a její srdce se chtělo rozskočit smutkem a bolestí. Z dlaně vypadla lýhev s Vodou života a roztříštila se na podlaze.
Objala teď Inannu oběma rukama, jako když byly děti a ona ji uklidňovala, když se něčeho bála. Držela ji v náručí ve snaze uchránit svou mladší sestru od všeho zlého, vrátit tomu krásnému tělo jeho teplo, donutit namodralá ústa, aby se zase smála a dodat jejím očím původní lesk. Prožívala tu bolest nad její smrtí, prožívala zoufalou samotu a beznaděj nad její ztrátou. Tiskla jí vší silou k sobě, vzlykala a plakala nad svou mladší sestrou, nad tím, že čas, který trávily na odsouzení svých vlastností, mohly trávit tím, že se jimi mohly vzájemně obohacovat. Plakala nad ní i nad sebou, propadala své bolesti a žalu – ona, která vládla rozumem a věci řešila bez emocí.
„Umačkáš mě.“ řekla ji Inanna a jemně ji odstrčila.
Dívala se na ten zázrak očima zčervenalýma pláčem a začala se smát. Sundala svůj plášť a zabalila do něho to chladem podsvětí třesoucí se tělo své živé sestry tak, jako to dělávaly, když byly malé. Neezamýšlela se nad zázrakem, který se udál, ale vychutnávala radostnost té chvíle a slzy smutku se změnily v slzy radosti. Pramen Inanniných vlasů ji dala jemně za ucho a malíčkem ji cvrnkla do nosu tak, jako to dělávala, když ještě byly dětmi. Tím gestem tenkrát naznačovala: „Tak už se nezlob a…“
„Nikdy jsem tě neslyšela se smát.“ řekla Inanna a upřeně se na ni dívala. „Nikdy jsem tě vlastně neviděla ani plakat.“ zamyslela se, bradu podepřenou dlaní a byla vážná. „Co bude dál? Neměla jsi to dělat, je velmi nebezpečné poručit příkaz Anunnakiů. Neměla jsi to dělat! Kvůli mně ne!“
„Nějak to dopadne,“ řekla Ereškigal a uvědomila si, že obě jsou tou zkušeností nějak proměněny. „Nějak to dopadne, neboj se.“
-pokračovanie-
Darja Fusková
S dovolením autorky
Všetky časti tejto série postupne nájdete na tejto adrese.
Všetky časti seriálu postupne nájdete na tejto adrese.
Súvisiace:
DARJA FUSKOVÁ Výber
https://miesta.net/rubrika/darja-fuskova-vyber
